7.1.2021
Vážení přátelé!
Děkuji za krásná vánoční a novoroční přání, jestli dobře počítám, vyměnil sem si je se 135 lidmi. Někteří z nich ještě ocenili i moje působení v TIC a mé psaní. A pár jich přišlo i ze zahraničí, z Anglie, Walesu, Polska, Bosny. Udělali jste mi radost!
Z milých ohlasů alespoň dva úryvky. Ing. František Šenkýř, můj profesor na průmyslovce: „Poděkovat Ti je málo! Ty Tvé články mají velký kulturní dosah. Píšeš lehce a jsi jiný, dnes už každý dělá jen za peníze!“
Jaroslav Hubený, autor knihy Pátečníci ze ztracené varty: „…Vám navíc musím složit poklonu za to, jak dlouhodobě a s jakou tvůrčí vervou se věnujete svému rodnému kraji a jak si také dokážete stát za svými názory. Bydlím 37 let na Orlickoústecku a neznám nikoho, kdo by se s Vámi mohl srovnávat pokud se týče propagace míst, staré a novodobé historie, ale i osobností s blízkým vztahem k dané oblasti…“
Díky! Recenze Hubeného knihy se do Bystřicka nevešla, tak nyní vyšla v Tišnovských novinách. Najdete ji na https://tisnovskenoviny.cz/2021/01/05/patecnici-se-neztratili/
A celé znění tady v Polemice-Názory. Dva články mi teď vyjdou v Genealogických a heraldických informacích. Recenze na Pavlíkovu knihu Norbert Pokorný a pak na vyžádání ohlédnutí za životem Vladimíra Makovského.
O Vánocích běželo mnoho krásných filmů a já i díky nim mohl zavzpomínat na báječného starého přítele Radovana Lukavského. A je jedno, zda hrál V. Tháma či rožmitálského faráře, jenž to neměl lehké s J. J. Rybou, nebo cokoliv jiného. Byl to hodný a zásadový člověk, herec staré školy a především slušný chlap. Jak vzpomínala Irena Kačírková: Jediný Radovan se ke mně choval úplně stejně, když jsme se potkali sami a nebo když jej doprovázela manželka.
Další báječní lidé nás opouštějí. Foglarův člen Rychlých šípů Jindra Hojer zemřel 22. 12. 2020. O tři dny jej předešel Josef Novotný ze Křtěnova. Napsal Olešnické memento, důležitou knihu o komunistických zvěrstvech. Žili jsme stejnými hodnotami, proto mě jako jediný přišel podpořit v r. 1999 na to slavné první hádání s bolševickými falzifikátory dějin odboje v čele s Žampachem a Kopečným, těmi „mlčenlivými zpovědníky“, kteří zamlčeli jakýkoliv partyzánský přešlap. Bylo jich tam na mne tehdy 36 a Josef moc nepomohl, protože zapomněl doma naslouchadlo. Ale šel! Sám od sebe… Stihl jsem o něm napsat doušku do lednového Bystřicka. Najdete ji i ve Čtení. Dávám tam též článek o V. Makovském.
Odcházejí bohužel i další. Herec Ladislav Mrkvička, alias Gabčík, relativně mladý basketbalový spoluhráč David Vavříček, starý kamarád z dětství Ruda Daniel, s nímž jsem běhal a nakonec připravoval I. sraz rodáků Štěpánova… A 28. 12. odešel i Pavel Vomela z Krucemburku, s nímž a s Milanem Kubínem jsme vydali dvě společné knihy o odboji.
Další moje rozebraná kniha je Smrt pod Květnicí. Poslední volný výtisk šel o Vánocích do Ústí nad Orlicí. Zbývající dva neopustí můj archiv. Nemám už ani Partyzány a Hřbitovy. Našla se však ještě Čítanka Vysočiny (30 ks) a i Nesmazatelné stopy v menším počtu mám.
Co říci na vánoční blití prezidenta Zemana? Co uvedl, může říci jen na člověk, který tu nežije, nevidí a neslyší. Zase vylil své mindráky vůči několika novinářům, ale Babišovy slouhy nevzpomenul. Od píšících poskoků až po podržtašky Faltýnka, Havlíčka, Schillerovou, Vondráčka, tu tlustou na MMR, Kulatou Máňu, URVálkovou… Selhala prý opozice, ale vládá je perfektní, protože „má odvahu se zadlužit“. Dluhy umí udělat každý pitomec, splácet už je horší! A že jsme nejhůře na celém světě zvládli pandemii, za to přece může jen chaotická vláda řízená estébákem! Ale jak by tohle mohla chápat lidská troska? Už v červnu 2019 jsem jí dokázal, že buď záměrně lže a nebo se plete úplně ve všem, nic rozumného z ní nevypadne. Snad se z toho v příštím roce vyhrabeme a nehodní vůdcové zmizí! Co říci na úroveň ministryně Schillerové, která tohle vzteklé blití nazvala „milým vánočním poselstvím“??!!
Tak jsem tady nalil své čisté víno a teď něco hezkého na závěr. Dvě pozitivní informace mám! Pamětní deska Adolfu Jurmanovi je hotová a šest dnů před Štědrým dnem byla uložena na úřadu městyse. A o Vánocích mi přinesl Jiří Štourač svoji úžasnou monografii! Nádherný text a především reprodukce velké části jeho díla! Ale o obojím více příště.
J o, i bratra napadl silně covid. Volali jsme si, a protože hovoříváme častěji o kořalkách než o manželkách, vznikla z toho komická situace. Najdete ji v rubrice S humorem.
Hynek Jurman
Foto: Chtěl jsem tu dát druhé přání PF s poetičtější fotografií, ale protože nejmladší členka našeho rodu je půvabnější, zařazuji Amálku…
28.1.2021
Vážení přátelé!
Také jste zaregistrovali důležitou zprávu, že se prezident republiky nechal očkovat? Vzpomněl jsem si na první stránky novin před léty, kde byla informace, že Jaromír Jágr odmaturoval! Obojí bylo asi k neuvěření, proto první strany! „Mojemu nejmilejšímu trenérovi,“ napsal věnování Jaromír. A u toho satanem očkovaného to překvapilo zvláště, když se tolik bojí jehly…
Čtyři nedělní večery v lednu byly ve znamení televizní Boženy. V Polemice-Názory přikládám svoji odpověď nespokojené divačce, emeritní profesorce češtiny. Jako názor. Krásný článek napsal JXD o odcházejícím Kalouskovi. Že nebyl šedivým a zbytečným jako většina poslanců, kteří i v samoobsluze mohou krást, protože je nikdo nepozná!
A teď k pozitivním informacím zminula. Pamětní deska Adolfu Jurmanovi je opravdu hotová a hledáme vhodný termín k jejímu odhalení. Zúčastnit by se měl i „skotský“ dudák, přátelé z Vojenské historické skupiny z Brna v uniformách a jistě i další milí hosté. Jen ten termín najít v dnešní bláznivé době. Loni takhle zapadla slavnostní vzpomínka na 311. bombardovací peruť. Měla tam být slovenská paní prezidentka, moc jsem se do Brna těšil. Bohužel to padlo, ale aspoň kniha se vydala, též jsem do ní přispěl podklady k osobnosti Adolfa. Knihu jsem už konečně sehnal. Autoři Jan a Sabina Kratochvílovi, název RYTÍŘI NEBES, 311. československá peruť RAF, formát: A4, rozsah: 912 stran, váha: cca 4 kg, cena: 1 600.- Kč i více.
K úžasné monografii Jiří Štourač jsem napsal článek do Bystřicka a zde jej přikládám v rubrice Čtení i s obrázky.
Pilně píšu do Bystřicka i Štěpánovinek a nyní jsem byl požádán redakcí Velkomeziříčska o tisknutí vybraných kapitol ze Smírčích kamenů na Vysočině. V únoru tak vyjde první a ukázky z této mimořádně úspěšné knihy se budou tisknout po celý rok. Kromě těchto článků jsem se pustil od 20. ledna do další knihy. Milan Kubín na mne tak dlouho naléhal, až mě zlomil. A tak se pomalu vrhám do tématiky Schramm, Pich-Tůma a jim podobní. Pavel Vomela nás opustil, další knihu o odboji tedy uděláme ve dvojici.
A co se mi zrovna dneska líbí? Zdeněk Pavlis píše o Hniličkovi a připomíná moc hezký citát Marka Twaina: „Občas vážně nevím, jestli svět řídí chytří lidé, kteří si z nás utahují, nebo imbecilové, kteří to myslí vážně."
Hynek Jurman
Foto: Dvojstrana z knihy Rytíři nebes.
Vážení přátelé!
Moc děkuji za všechna únorová přání. K narozeninám i svátku jsem jich dostal rovných 110, pokud dobře počítám… Díky a všem vám též přeji pevné zdraví a vše nejlepší! Moc hezkých dárků jsem dostal, od lahví, dortu a dalších dobrot přes historické knihy, poukaz do kavárny Slávia a úžasnou bibliofilii o Janu Zrzavém až po můj život ve fotografiích. Až jsem žasnul!
Vzpomínám na rok 1988, kdy jsem chodil jako nejmladší adept na schůze jihomoravských spisovatelů a spřátelil se tam s Jiřím Jobánkem. On, Jan Skácel a někteří další zapovězení byli zrovna přijati zpět do svazu spisovatelů, situace se uvolňovala. Jura Jobánek měl zrovna polokulaté narozeniny, tak jsem o něm napsal do Kmenu. Trochu mi to očesali a původní název nahradili banálním titulkem PĚTAŠEDESÁTKA. Vyšlo to a Jirka byl aspoň trochu připomenut. Dneska už je dávno v Pánu a mně nenapadlo, jak rychle to uteče. Pětašedesátku už mám také. Nic nenaděláme…
A tak hodně sedím doma, píšu články do několika listů, dodělávám po troškách ještě rodokmen a zase se babrám v odboji. Pár písmáků a badatelů se mnou konzultuje svoje aktivity, které vypadají zajímavě.
V labyrintu světa najdete celou moji skladbu z roku 1992. Uvažuji o jejím skrovném znovuvydání, protože Komenského myšlenky, které mě k ní podnítily, jsou dodnes platné a úžasné. A když vidíte haldu lidí i představitelů státu, kteří myslí tak úzce a primitivně… Člověk by zaplakal!
Už aby bylo jaro, teplo, kolo…
Lidé, mějte se hezky a čtěte!
Hynek Jurman
Foto: Na unikátním obrázku je náš domek v Olešničce, kde jsem vyrostl a kde má kořeny řádka mimořádných lidí v čele s Adolfem Jurmanem. Snad tam letos přibude pamětní deska. V pozadí jsou vidět tři ostrůvky v řece Svratce, kde jsme prožívali v mládí tolik dobrodružství. Nevlastní někdo zřetelnější záběr?
4.3.2021
Vážení a milí!
Navzdory heydrichiádě a důchodu mám poslední dny hektické a konec února byl literárně úspěšný. Hlavně kolem Martyria se zvedla pozornost.
Posuďte sami: Jan Kraus asi četl moje Martyrium, 23. 2. 2021 jsem dostal odkaz na jeho nedávný pořad
https://www.youtube.com/watch?v=0vTApXuVcBk
Dobře to soudruhům řekl!
Nad ránem 24. 2. 2021 mi psal z Kanady lyžař, trenér a spoluzakladatel Nordig Magazinu Petr Jakl. Žije kousek od Collingwoodu a i proto shání moji knihu Martyrium. A pozdě odpoledne přišla zpráva od Mariana Pliczky, že předešlého dne vyšlo Martyrium v Americe:
https://www.amazon.com/dp/B08XCCP4RV/ref=tmm_pap_swatch_0?_encoding=UTF8&qid=&sr=
Buď v elektronické podobě „Kindle“ za 9,84 $ nebo paperback za 15, 95 $ .
Když k tomu připočtu, že mi bylo pár minut předtím sděleno, že jsem dostal předešlého dne grant na knížku Rozvědčík a ti druzí a že pár hodin poté schválilo zastupitelstvo městyse Štěpánov termín odhalení pamětní desky Adolfu Jurmanovi na 8. květen 2021, tak to byly hezké dny. Podtržené nádherným počasím, takže jsem 23., 25. i 26. 2. letos poprvé vyjel na kole a 24. 2. jsem se toulal s fotoaparátem po Velkomeziříčsku a Bystřicku.
A ještě jsem v závěru toho týdne dostal nabídku z jihlavského rozhlasu točit krátké reportáže o smírčích kamenech. Paní redaktorku upoutal seriál, který začalo tisknout Velkomeziříčsko. A tak jsme navzdory té heydrichiádě 3. března vyrazili a natočili reportáže u sedmi kamenů.
Už o den dříve můj nástupce Michal Mašek zveřejnil rozhovor o mém Martyriu.
https://vysocina-news.cz/martyrium-knizka-z-vysociny-vysla-take-v-americe/?fbclid=IwAR3 _F5n1JABWLZkc2fOYbM0bhxa1nrpyko7W1mkv6dD5bvVVup3TitcPmL4" \t "_blank
Díky!!!
Hynek Jurman
Foto: Obálky anglických vydání mé knihy.
16.3.2021
Vážení přátelé!
V bádání v rodokmenu jsem pokročil natolik, že jsem mohl Jaroslavu M. oznámit: „Jsem přízeň i s komunistou Ant. Štouračem. Jeho bratranec byl švagrem tatínkova strýce! A hudební skladatel Halouzka byl vnukem bratrance mého prapraděda. A senátor Karel Sáblík? To byl strýc tchyně bratrance mého otce!“
Jaroslav mi odpověděl: „Ahoj, pokračuj klidně dál, ale nikam jinam než k Adamovi a Evě se nedostaneš.;-)“
Miroslav Veselý se pasoval do role mého úhlavního soka, i když jej ani pořádně neznám a nic jsem mu neudělal. Opět něco neunesl, tentokrát přidělení grantu mé knize. Už je z toho tolik nešťastný a nic na mě nemá, že musí šířit fazum. Více najdete v Polemice-Názory, dále se tím nešťastníkem zabývat nebudu.
Český rozhlas Vysočina zveřejnil 10. 3. 2021 první pořad z našeho nedávného natáčení. Najdete jej na
https://vysocina.rozhlas.cz/olympionik-z-roku-1936-provozoval-na-novomestsku-partyzansky-hotel-byli-tam-i-8443218
V archivu tam mají i moji starší nahrávku na podobné téma – Cyril Musil:
https://vysocina.rozhlas.cz/cyril-musil-byl-jednim-z-nejstatecnejsich-lidi-v-cele-historii-vysociny-tvrdi-7112129
Důležité upozornění:
Statečnému letci Adolfu Jurmanovi (1919-1975) má být odhalena už hotová pamětní deska na jeho rodném domku ve Štěpánově-Olešničce. Připraven je bohatý program, členové Vojenské historické skupiny Brno se dostaví v uniformách, se „skotským“ dudákem a připravují výstavu vojenského materiálu, uniforem, dobových pohlednic k zakoupení i s pamětním razítkem. Lze také promítnout fotografie o pplk. JUDr. Ad. Jurmanovi a další kulturní vystoupení. Ve hře je i průlet letadla a televizní reportáž.
Bohužel coronavir nadále řádí, proto je vedle schváleného termínu 8. května 2021 ve 14:00 připraven i náhradní termín na 21. srpna 2021.
Tak se tam snad sejdeme. Mějte se hezky a čtěte!
Hynek Jurman
Foto: Skutečné články, jak vyšly ve Mlejnu 21. 4. 1999. Pod příspěvkem v Polemice-Názory najdete falzum pana M. V.
2.4.2021
Vážení a milí!
Stručně a opravdu naposledy k mému úhlavnímu hanobiteli panu Veselému. Upozornil na sebe sám a jeho soused se netají s tím, že pan Veselý zavání! A tak bych mu doporučil místo shánění pomluv a vyrábění falz občasnou výměnu prádla a tu a tam se umýt! Díky, tečka.
22. březnový den mi konečně z Baltimore přes Drážďany a Brno dorazil balíček s Martyrdomem. Jsem rád, že se příběh Cyrila Musila šíří i za oceánem. Je to částečně i moje satisfakce (když příprava českého vydání nestála za odpověď ani hejtmanu Běhounkovi ani starostovi NMnM Šmardovi, který navíc požehnal vydání neskutečného pamfletu od paní Heleny Zelené Křížové). Ale důležitější je, že se do světa rozběhl příběh, který byl u nás komunistickými zrůdami 40 let tajen. Satisfakce tedy především Cyrilu Musilovi!
Rozhovor na téma Martyrdomu jsem poskytl panu Michalu Maškovi pro Vysočina news i Petře Horákové do Štěpánovinek. A paní redaktorce Ireně Šarounové do Českého rozhlasu Vysočina. Překladatel Viktor Horák považuje moji knihu za jednu z nejdůležitějších, jakou kdy četl. Poslal mi odkazy na pětihvězdičkové recenze na Amazonu v angličtině i němčině.
https://www.amazon.com/Martyrdom-Kulak-Studnice-Hynek-Jurman/dp/B08XCCP4RV
a
https://www.amazon.de/Martyrdom-Studnice-English-Hynek-Jurman-ebook/dp/B08X6J33WZ
A o knize se hodně dozvíte z jeho článku
http://www.bonalingua.cz/preklady/martyrium-hynek-jurman.html
Pan Horák píše i tom, že mě před léty poznal jako průvodce turistů a že jsem jej tehdy zaujal. Což ovšem nehrálo žádnou roli v tom, že mu byl nabídnut překlad. To šlo zcela mimo mě a setkali jsme se až v době, kdy se práce chýlila ke konci. Pokud všichni turisté znají průvodce, opačně to tak nefunguje. Průvodce si zapamatuje jen zlomek z klientů. Já třeba svoji Pusulinku…
A když už jsme u těch odkazů, píseň Tří sester, kterou inicioval můj syn Michal (a také v klipu hraje) si poslechněte tady:
https://fb.watch/4twwc0To3l
To by snad zatím stačilo, všem přeji hezké a požehnané Velikonoce.
Hynek Jurman
17.4.2021
Přátelé!
Patnáct let jsem bojoval za zajímavé články v Bystřicku, ale moc úspěšný jsem nebyl. Převažovaly informace z radnice, články ze škol, které byly převážně k nepřekousnutí a jiné nezajímavé zprávy. Často přečasto mi někdo říkal, že číst se dají jenom moje články. Některým naopak mohly vadit, připouštím. A ejhle! V dubnu 2021 je v čísle od řady autorů zhruba desítka článků, co stojí za přečtení. Konečně se z měsíčníku stal vlastivědný zpravodaj! Určitě se to změní, až se společenský život zase rozběhne, ale dobré to je. A při vší té kvalitě mi volal čtenář, že nejdůležitější z celého čísla je moje věta: „Věc, kterou by pravda znevážila, ovšem není dobrá věc…“
Souhlasím, tato věta bude asi nejdůležitějším heslem i v knize, která se začíná v tiskárně zrovna sázet.
O tom, zda odhalíme desku Adolfu Jurmanovi 8. května se rozhodne dle pandemické situace dva týdny předem, tedy kolem 24. dubna. Městys bude informovat!
Rodokmen už dopilovávám a jak v něm probírám Kundery, zase jsem se začetl do knih a publikací Ludvíka Kundery. Je to krásný návrat do Kunštátu, Sněžného, na Vysočinu…
Aspoň kousek z medailonku v rodokmenu:
„Za Ludvíkem jsem pak jezdil plných 20 let, i své děti jsem tam občas vzal. Že bychom mohli být do přízně, nás tehdy nikoho nenapadlo. Většinou jsem dostal od cesty knihu nebo nějakou jinou písemnost, takže mám doma desítky jeho knih a drobných tisků, vše s věnováním. A často jsme si psali. Protože naše bydliště byla od sebe necelých 20 kilometrů, oslovoval mě Ludvík nejčastěji: „Milý sósede!“
V několika knihách se ve věnování objevuje titul, který mi už v 90. létech vymyslel. Prý ZBoV, tedy Zasloužilý badatel o Vysočinu.
Milý pane kolego, neřku-li sósede, stojí v dalším dopise zakončeném slovy: Jinak notoricky chválím Vaše počiny a držím jim 4 palce. Buďte zdráv a blažen. Váš Ludvík Kundera. Záhlaví toho listu zabírá Renčínova kresba a nemile pravdivý textík: Lidi, zapřísahám vás, nečtěte, budete chytrý, budete nešťastný!“
Hynek Jurman
Foto: Pavlíkův smírčí kámen v Doubravníku byl také restaurován a pootočen! ČRo Vysočina vysílá reportáže, které jsem natočil s I. Šarounovou. A Velkomeziříčsko tiskne moje příběhy.
28.4.2021
Vážení přátelé!
Dvě mé nové knihy se už tisknou! Rozvědčík a ti druzí… (korektury jsem dělal 21. a 22. 4., obálka nádherná!) a V labyrintu světa (korektury 23. 4., myšlenky pozoruhodné!). Do dvou týdnů budou hotové.
Byl jsem pozván do živého vysílání ČRo Brno, které probíhalo 24. dubna z vyhlídky Maria Laube nad hradem Pernštejnem. Křtila se tam kniha Petra Vejrosty a zahajovala turistická sezóna. Já hovořil o svých knihách, o pověstech, o okolí. Mimoděk jsem prozradil naše stanoviště, což měla být soutěžní otázka pro posluchače. Nevadilo, otázka se vymyslela jiná. Dotlačit v mém věku na tu vyhlídku kolo, bylo hodně náročné. Ale výhledy stály za to, viz příloha.
Městys rozhodl vzhledem k pandemické situaci, že odhalíme desku pplk. Adolfu Jurmanovi až 21. srpna 2021. Budou lepší podmínky, čas na přípravu a sejde se nás tam určitě více! Tak se budu těšit!
Hynek Jurman
Foto: Dva záběry z „rozhlasové“ vyhlídky.
15.5.2021
Vážení přátelé!
Jak tak pročítám Ludvíka Kunderu, musím ocitovat z publikace Zlomky L. K. (1993): „…poezie bude z velké části vycházet právě takto. Třeba ve dvou stech ošaplstěných, všelijak rozmnožovaných výtiscích anebo naopak v luxusně (hyper)bibliofilských vydáních, byť třeba jen v tuctu exemplářů.“
Přesně tak jsem to udělal já. Pro radost jsem si vydal 200 ks snad pěkné bibliofilie V labyrintu světa se dvěma grafikami Anny Poustové. Je to takový hezký dárek, k tomu Komenského myšlenky stále hluboké, ty ostatně najdete i na těchto stránkách. Knížečka vyšla první květnový týden a hned uprostřed druhého týdne vyšla moje další kniha jakýchsi „vlastivědných povídek“ Rozvědčík a ti druzí… Tu představím příště.
Do rubriky Polemika-Názory vkládám pár čtenářských ohlasů. Jaroslav Hubený hodnotí Martyrium (že kniha nutí čtenáře k přemýšlení, co více může autor chtít!!?), Vilém Skoumal si mě váží, děkuje a přeje hezký důchod a Martin Štindl píše o mém seriálu ve Velkomeziříčsku, který prý doslova zvedl čtenáře ze židlí.
Slýchávám, že jsem v důchodu pracovitější než kdy předtím. Ano, jsem pracovitý dost, ale jen když dělám, co mě baví! Nyní tedy všechno kromě sečení trávy… A to lidé nevědí, co času trávím nad rodokmenem. Už i ten finišuje a já zde příště představím něco z tohoto dílka, které má dle PhDr. Zdeňka Kubíka „veliký přesah“.
V pár tropických květnových dnech jsem smazal cyklistické dluhy, ale hned se zase nebe rozvodnilo! Tak ať máme pěkně a šlape nám to!
Hynek Jurman
Foto: Obálka mé bibliofilie a otevřená zvonice v Hodíškově. Odtud pocházel legendární Konáč z Hodíškova. Ta dědinka také stojí za výlet.
5.6.2021
Vážení čtenáři!
V květnu mi vyšla další kniha Rozvědčík a ti druzí… Žánrově je na pomezí povídek a vlastivědných článků. Příběhy vycházejí na pokračování od ledna 2019 už třetím rokem v Bystřicku. Aktualizoval jsem je a napsal řadu nových kapitol. Odehrávají se v údolí řeky Svratky a v přilehlém okolí, tedy v kraji mně nejmilejším. Franta Kocourek, kapitán Minařík, Leopolda Dostalová, Michl-Drašar, Josef Serinek či hrabě Stauffenberg a mnozí jiní jsou protagonisty příběhů. Pěknou obálku vytvořil Jan Zuzka za použití mé unikátní fotografie Chudobínské borovice, tiskl UNIPRESS Žďár, fotografie jsou barevné a knihu podpořilo Město Bystřice n. P.
Z dalších milých ohlasů na moji tvorbu je zájem Badatelského klubu ZŠ Štěpánov o moji knihu Ve znamení zubří hlavy. Navštívili už místa jejího děje v okolí (Hradisko, Kozlov, Zubštejn) a v polovině června bych se měl společně se školáky pod vedením paní učitelky Blechové vypravit na Děvičky, do Rosa coeli, na Šmelcovnu ad. Budu informovat.
Můj rodokmen má podle PhDr. Zdeňka Kubíka „veliký přesah“, proto zde otvírám rubriku Rodokmen Jurmanů. Uvedu v ní pro zájemce krácené pasáže především z dřívějších dob, citlivější nové údaje zveřejňovat nebudu.
Také doplňuji rubriku Jak vznikaly knihy a aktualizuji i knižní nabídku a doplňuji edice.
Posledního května jsem dorazil na metu 802 km a srovnal tak ty nejhorší cyklistické dluhy, ale nebyla to žádná radost! Na sílu a s přemáháním v hnusném počasí. Během týdne jsem i čtyřikrát zmoknul. Snad bude lépe…
Hynek Jurman
Foto: Obálka mé poslední knihy.
22.6.2021
Vážení a milí!
Počátkem června mi pošta doručila sborník Genealogické a heraldické informace 2020. Mám v něm dva drobné příspěvky. Na vyžádání redakce jsem napsal vzpomínku na Vladimíra Makovského a přidal jsem i recenzi knihy M. Pavlíka o malíři Norbertu Pokorném.
A vzápětí mi přišel sborník Pernštejnové na Pardubicku a kostel sv. Bartoloměje, doplněné vydání. Jedním z trojice autorů je pardubický historik Jiří Kotyk a obsah krásně navazuje na naši zářijovou výpravu do zmíněného kostela ke hrobu českého Tutanchamóna Vojtěcha z Pernštejna. Naše kontakty navázal před necelými 2 lety právě Jiří Kotyk, když sháněl můj román Ve znamení zubří hlavy. Knihu mi také pochválil.
Badatelský klub ZŠ Štěpánov shodou okolností stejnou knihu nastudoval a 15. června 2021 podle ní vyjel na školní výlet. Pod dozorem 4 učitelek v čele s paní Blechovou se vypravily čtyři desítky zájemců na Pálavu a mně vzaly s sebou. No byl to výkon, vystoupit v mém věku a s mými hendikepy z Pavlova na Děvičky. Ale dokázal jsem to a kochal se z hradeb pohledem na soutok Dyje, Svratky a Jihlavy v Novomlýnské nádrži. Štěpán z Medlova viděl před 800 lety jen ty řeky. A proti toku jedné z nich vyrazil!
I naše výprava pak navštívila jeho rodný Medlov a dále klášter Rosa coeli v Dolních Kounicích. Tam probíhala i vědomostní soutěž žáků a výklad průvodkyň byl detailní, takže už nezbyl čas na vycházku na Šmelcovnu. Ale i další místa z románu jsme cestou viděli: Předklášteří, Doubravník, Černvír, Hradisko a Štěpánov! Nohy bolely, ale byla to paráda. A o přání paní učitelky, že by román měl vyjít znovu, budu přemýšlet…
V rubrice Rodokmen Jurmanů zase něco přidávám.
Začátek června cyklistice přál, za jediný týden jsem najel 300 km a začalo to odsýpat! Paráda!
Hynek Jurman
Foto: Na Děvičkách
7.7.2021
Vážení přátelé!
V rubrice Polemika-Názory vysvětluji, proč už nebudu publikovat v Bystřicku.
Momentálně hodně proháním kolo (v červnu 721 km), dolaďujeme obálku Rodokmenu a pomalu se chystáme na odhalení desky Adolfu Jurmanovi 21. 8. 2021.
A sám teď čtu hlavně Rychlé šípy. Na Foglarovi a Rychlých šípech jsem vyrostl. I když to bylo jen pár let legální. Než ho komunisté zase zakázali. Je pozoruhodné, že bolševici vždy zakazují a pronásledují ty, kteří vybízejí k slušnosti, přátelství, pomoci slabším a solidnosti… A tak jsem si až teď zakoupil kompletní Rychlé šípy Jaroslava Foglara a Jana Fischera a vracím se zase do dětství. „Sám jsi Rychlý šíp,“ napsala mi moje Pusinka. Přikládám i dopis, který mi kdysi Jestřáb napsal.
Hynek Jurman
Foto: Rychlé šípy a dopis od Jestřába
17.7.2021
Vážení,
koncem roku vyjde už 9. vydání British Publishing House - Encyklopedie osobností České a Slovenské republiky. Ve svém hesle jsem při korekturách doplnil jenom jednu novou knihu a přidal dalšího slavného příbuzného, Petra Pospíchala.
Za milý dopis děkuji Zdeňku Benešovi z Plzně a za hezkou vzpomínku na mé Smírčí kameny paní doktorce z neurologie v Novém Městě na Moravě.
Počátkem prázdnin jsem vyslechl mnohé a ne se vším jsem mohl souhlasit.
Ne vernisáži obrazů Aloise Lukáška v Nedvědici 2. 7. 2021 mínil RSDr. Jiří Šmíd, že Lukášek byl nedůležitější osobností Nedvědice 2. poloviny 20. století a že k němu směřovaly celebrity, o jakých se mohlo Žďáru, Novému Městu či Bystřici jenom zdát! On je tam často vodil, a tak to ví. Byl to např. ministr zahraničních věcí Chňoupek, byl to předseda KNV s ministrem vnitra a další! Šmíd prostě zaspal 32 let a nyní se probudil. A nejhorší hajzlíky minulého režimu začal vydávat za celebrity!
„Katolík se modlí! Kdo se nemodlí, nic není!“ hřímal zase páter Kabrda 5. 7. 2021 na Vítochově. Nehledě na dvojí negaci, která dává plusové znaménko. Páter jistě myslel, že kdo se nemodlí, je naprosté nic, nula!
Znám plno doktorů, pedagogů, vědců, kteří se nemodlí, nebyli totiž k tomu vedeni. Ale určitě něco jsou! Žijí příkladně, zachraňují životy, vzdělávají lidi, vynalézají úžasné věci. Jsou někdo! Ale podle pátera jsou nula, protože se dvakrát denně nemodlí a neklečí u toho! Jiní se příkladně modlí, ale jsou to gauneři první třídy, kteří kradou, pomlouvají, ubližují! Takhle jednoduše dělit společnost je velmi ubohé! To říkám já, Hynek Jurman, katolík!
Co ještě dodat? V červenci jezdí kolečko také dobře. Třeba 13. 7. jsem v tropickém vedru ujel 71 km do Dolních Louček a zpět a večer jsem pak zdolal Čerta! Opravdu, po roce váhání. Čerta s příchutí chilli jsem dovezl z třeboňských lázní před rokem, ale pořád se jej všichni báli. Tak jsem se do něj konečně pustil a po týdnu jej přemohl!
V pátek 16. 7. 2021 jsem zdolal metu 2 000 ujetých km.
V rubrice Rodokmen přidávám kousek o přímých příbuzných z Polničky a všem přeji hezké léto!
Hynek Jurman
Foto: Důkaz, že i ve Věžné je krásně…
4.8.2021
Vážení,
v době drobných diskuzí o tom, kdo si zaslouží a kdo ne ocenění za celoživotní práci pro region, se mi dostala do rukou slova klasika, s nímž se zcela ztotožňuji:
„Zbaviv svůj život neřádu,
chci řádně prožít zbytek
a odejít z něj bez řádů,
ale i bez výčitek.“
Ve stejný den jako náš závodník Cink postihl i mě defekt, prasklo lanko od přehazovačky. Můj servisman zrovna odjel na dvoutýdenní dovolenou, lanko není a plány na výjezdy s mým kvalitnějším kolem tím dostaly trhliny. I tak jsem za červenec ujel rovných 800 km. Do letošního limitu mi tedy zbývá 678 km.
S panem Oujeským jsme konečně našli termín na natáčení Paměti národa. Sice jsem nebojoval na barikádách, přesto jsem si jako upřímný člověk užil s komunisty své. Byl jsem celý život kádrován a šikanován, ale vždy jsem si stál za svým a vzpíral se dobovým paradoxům. Určitě to bude 10. srpna v Brně zajímavé vzpomínání.
Ale člověk neuhýbající naráží za všech režimů. Já si třeba teď druhou červencovou sobotu přišel do TIC, kde jsem 15 let poctivě odpracoval, pro výtisk Bystřicka. Tak jako mnoho jiných lidí. Jenže v mém případě z toho bylo hned v pondělí pozdvižení! Asi jsem si dovolil příliš, když jsem o týden dříve ukončil s redakcí Bystřicka spolupráci. A pak že není rasismus a všichni mají stejné příležitosti! Už si tam snad ani nebudu moci zajít pro některou z mnoha desítek propagačních brožur, na nichž jsem se významně podílel. Nikdy za svoji práci moc trvalého vděku nečekejte…
Snad z toho nebude mít problém obsluha TIC, ta za můj příchod opravdu nemohla. V budově byla kromě ní už jen jediná osoba, přesto se to jistá dáma-intrikánka dozvěděla a způsobila ten rozruch. Že musí mít hodně smutný život? Nevím, ale já paní J. obdivuji! Za to, jakou si vybudovala agenturní síť! Kam se na ni hrabe někdejší volavčí síť brněnského gestapa…
Rozeslal jsem pozvánky na odhalení pamětní desky pplk. JUDr. Adolfu Jurmanovi dne 21. srpna 2021. Fotograf Jindřich Štreit mi odepsal: „Milý příteli, s velikým zájmem jsem si pročetl životopis a osudy Adolfa. Úžasný člověk, neuvěřitelný příběh.“
Jeho životní příběh uchvátil i další oslovené. Ze známých jmen třeba historika Jiřího Kotyka, malíře Miloše Slámu, hudební publicistku Martu Tužilovou a mnohé a mnohé.
A tak Vás, milí přátelé, také zvu na 21. 8. 2021 do Štěpánova. Připomeneme si člověka, který musel třikrát prchat ze své vlasti, ale nikdy se nedal! Jaký to rozdíl: on a jeho kamarádi a proti nim hanebný tzv. Český svaz bojovníků za svobodu!!!!
Jo, a můj chlapeček absolvoval EURO včetně měsíční izolace s fotbalovou reprezentací, a poté se 24. 7. 2021 oženil! Jeho novomanželka vypadá moc a moc hezky! A také všichni v jeho okolí! Tak ať se daří našemu rodu nadále, bylo to moc milé…
Hynek Jurman
Foto: Jeden záběr ze svatby Michala a Anetky a pozvánky na Adolfa Jurmana.
25.8.2021
Přátelé milí,
kolo dějin se rozběhlo, tolik událostí se valí, že to jako stále ještě čerstvý důchodce nemohu stíhat. Jen považte: nejen cyklistika a práce montérské, zednické, natěračské a senosečské kolem domku, ale za poslední dva týdny jsem dovezl z tiskárny Rodokmen Jurmanů, pak jsem natáčel pro Paměť národa a v Židenicích přitom navštívil hrob Adolfa Jurmana, následoval rýmovaný seriál Pardubice (cesta autem s dcerou), Škrdlovice (zhotovování sklářských výrobků a konzumace), borovice (tečka za Stromem roku i Evropy, na níž se sešli ti, kteří se o tento úspěch zasloužili) a meruňkovice. S medem…
O všem se časem zmíním podrobněji, dnes to nejhlavnější!
To je odhalení pamětní desky pplk. JUDr. Adolfu Jurmanovi dne 21. srpna 2021. Účast zhruba 120 občanů nejen mě opravdu zaskočila. Desítka vojenských aut a v něm na tři desítky kamarádů z Klubu vojenské historie 45, to byl ten nejlepší punc! Můj syn Michal moderoval suverénně, starostka Šárka Kunčíková hovořila moudře i odvážně a můj projev o pamětních deskách ve Štěpánově, o domečku č. 212, o Adolfovi a nakonec o hanebných, kteří nám dnes vládnou také zaujal. Alespoň dva ohlasy:
Ing. Jaromír Tužil: „Za komunistů bys za takový projev dostal 25 let, možná doživotí!“
Muzejní spolek Třešť: „Byli jsme příjemně překvapeni velkým počtem přítomných účastníků, projevem paní starostky, ale hlavně vaším projevem, se kterým se plně ztotožňujeme.“
Následovala výstavka vojenského materiálu, prezentace fotografií o Adolfovi a pak i celém rodu Jurmanů. Nečekaným pamlskem nakonec byl model opevnění na Hradisku (nad rodným domem Adolfa), který přivezl PhDr. Zdeněk Kubík. Kéž by se u něj poučili autoři těch nepovedených miniatur v Bystřici…
Závěrečné posezení na mém dvorku a zahradě bylo moc milé! Sešla se nás tam řada osvědčených, kteří se vídáváme častěji, ale mnohé jsem viděl poprvé. Třeba vynálezce Zdeňka Pospíchala, jeho sestru Alenu a neteř Lenku Bednářovou s blízkými, Katku Lamserovou a její blízké, potomky to Adolfova bratra Františka, děvčata Jašovy, dceru a vnučku Saši Jurmana, nevlastního bratra Michala Prokopa…
Byla to paráda, určitě se nevidíme naposledy. Adolfovy dcery aspoň psaly z Velké Británie, kluci i holky z Klubu vojenské historie 45 byli úžasní, na akci nechyběli fotografové, novináři, dokonce i malíři Jiří Štourač či Václav Mach Koláčný. Zájemci přijeli z Prahy, Brna, Olomouce, Čelákovic, Třešti a Nového Světa, Boskovic, Žďáru…
Paráda a díky všem včetně naší starostky a všech obecních zastupitelů!
Připojuji odkaz na malé povídání o smírčím kamenu
https://vysocina.rozhlas.cz/kamen-v-poli-u-sejrku-pripomina-spor-divek-o-chlapce-obe-mely-v-rukou-nuzky-8547851
A do Rodokmenu Jurmanů zase přidávám kousek, tentokrát o Františku Jurmanovi (1850-1935), který byl dědem letce Adolfa.
Hynek Jurman
Foto: Něco z odhalení desky, fotili Vojtěch Zikmund a Ladislav Pražák.
9.9.2021
Vážení čtenáři,
ještě se musím vrátit k odhalení desky pplk. Adolfu Jurmanovi. Součástí programu byla i recitace básně Aloise Volka „Isle of Man“, přednesla ji paní Marta Tužilová. Na ostrově Man probíhal kurz čs. navigátorů za účasti Adolfa Jurmana i Aloise Volka z Opatovic nad Labem. Oba stojí v zadní řadě na společné fotografii. Alois psal verše, po válce vyšly v knize Z lyriky války (Ivan Jelínek, Jiří Mucha a další autoři-bojovníci), vyšly i jinde a mě na ně nedávno upozornila paní Helena Pumeová, díky níž došlo k obohacení programu. Alois bohužel válku nepřežil, zahynul s celou posádkou Liberátoru 14. 3. 1945 na Azorech. Pilotem tohoto letounu byl Václav Jílek, hrdina z Písečného u Bystřice, který má svou pamětní desku na rodném domě už dlouhá léta.
Paní Helena mi i pogratulovala k anglické verzi románu Martyrium. Vzápětí, 20. srpna 2021, mi napsala čtenářka z Velké Británie: „Martyrdom is excellent!“
Ve Škrdlovicích jsem si ve sklárně U Hrocha vyválel krásné těžítko za pomoci Oldy Šimpacha, sklářského mistra. V divadelní hře Kartářka jsem před cca 7 lety hrál roli Casanovy ve světové premiéře a hned historicky druhým Casanovou byl právě Olda při uvedení mé hry ochotníky ze Škrdlovic. A tak jsme se oba milovníci nečekaně sešli u sklářské pece…
Při natáčení pro Paměť národa jsem hovořil cca 2,5 hodiny o svých zkušenostech s mocnými tohoto světa. Kostru mého vyprávění vlastně znají čtenáři knihy Normalizace, to je ono!. Jak jsem měl potíže kvůli přívěsku na krku, jak nešlo odhlásit Rudé právo, jak bývalo vsugerováváno lidem, že nejdůležitější událostí v dějinách lidstva byla VŘSR a jenom já namítal, že vynález ohně musel být důležitější, jak celá dukovanská elektrárna (kromě vrátných, obsluhy reaktoru a mě) jela slavit Vítězný únor na třebíčské náměstí na pracovní příkaz, jak ani národního umělce nepustili v létě 1989 do Vídně atd…
Netušil jsem, že mě celou dobu budou sledovat dvě kamery a že na závěr budu vyzván k nějakému vyznání. Nic jsem neměl připraveného, ale řekl jsem, že by si měl každý stát za svou pravdou! Nikdo už neshoří na hranici jako Hus, ale máme každý své malé pravdy a ty bychom si měli obhajovat. A nedat se!
Za tuhle krásnou akci děkuji panu Ladislavu Oujeskému. I za digitalizovaný televizní dokument Fakta ze 7. 1. 2002. Česká televize to se mnou natáčela před rovnými 20 lety na podzim 2001. Pojednává o střetu mé partyzánské knihy se členy takzvaného ČSBS.
Poslední výstava Jaromíry Knoblochové byla ukončena 22. 8. 2021, dalšího dne jsem se s ní v Záskalí rozloučil a malířka o den později odjela do Brna. Ateliér, bývalý Knoblochův hostinec, prodala. Víckrát si tam obrázek nezakoupíte… Autorce přeji hlavně pevné zdraví!
Hynek Jurman
Foto: S hotovým výrobkem a Oldou Šimpachem ve Škrdlovicích.
29.9.2021
Vážení,
ještě jsem dvakrát vyšlápl do Louček a Tišnova a 8. září splnil letošní plán a najel 3 011 km na kole. Vzhledem k počasí a domácím pracovním povinnostem převážně od června do půlky srpna. Žádné elektro, tím opravdoví cyklisté pohrdají. V září jsem poté přidal ještě přes 300 dalších kilometrů, tentokrát jsem opustil řeky v rodném kraji a s Bojdou jsme atakovali břehy Sázavy, Ranská jezírka a prameny Doubravy i Oslavy. Paráda, cyklistika odfajfknuta! Snad poprvé jsem najel během září přes 500 km…
Na dvoře mi vznikla malá letech. Jenom 4 z nás na žádném srazu dosud nechyběli! Srovnávací foto jsem dal na facebook.
Tento týden vyšlo 39. číslo Respektu i s článkem Černý se vrací. Autor Ondřej Kundra se mnou některé věci konzultoval a já si přitom uvědomil, že knStínadla. Chcete vidět, jak Rychlé šípy usvědčují tyrana, jsou pronásledovány pomatencem či jak dostávají výstrahu? Můžete si přečíst na mém dvoře. Láďa Pražák, který mi věnoval archy Rychlých šípů, výstižně okomentoval: „Regionální redakce Mladého hlasatele Vysočina“.
Už před 15 lety nás opustil basketbalový kamarád Jirka Mikulecký, a tak jsme se zase 18. září sešli na jeho počest v Nedvědici a zahráli si. Na palubovce jsem byl nejstarším hráčem, věku neutečeme nikdo… To jsme si potvrdili i 25. září, kdy jsme se spolužáci ze ZDŠ Štěpánov sešli po 50 iha Jak to bylo s partyzány není vůbec nezajímavá a snad by si ještě jedno vydání zasloužila. Příběh Serinka-Černého podrobně popisuji i v knize Stíny v nás, a tu mám ještě na skladě! Dal jsem si na ní záležet a každý údaj dokládám pramenem. Kromě partyzánského příběhu v Hřišti a Přibyslavi kniha popisuje i masakr v Třešti a přechod banderovců naším územím.
Zajímavé články najdete i ve Štěpánovinkách. Reportáž z odhalení desky A. Jurmanovi, popis modelu opevnění na Hradisku, obraz dřevěného mostu ze sbírek Moravské galerie atd. Vycházíme 1. října a najdete nás na stránkách
https://www.stepanovnadsvratkou.cz/aktualne-1/stepanovinky-1/
Přátelé, blíží se volby, a tak zdůrazňuji to, co jsem 21. srpna u desky v Olešničce říci zapomněl. Že poslední volby u nás vyhrává vždy ten, kdo umí nejlépe lhát! Je to smutné vysvědčení pro naši společnost! Zkusme zjednat nápravu!
Do Rodokmenu přikládám další kapitolku.
Hynek Jurman
Foto: Setkání starých harcovníků po koši.
16.10.2021
Přátelé,
nečekané se stalo skutkem a největší lháři jednou konečně nevyhráli! V parlamentních volbách! Nebude to lehké, společnost je rozvrácená, ekonomika zrovna tak a ta velká část idiotů (podle Höschla i Zemana tvoří podstatnou část našeho obyvatelstva) se nikdy nedobere kritického myšlení. Když jsem viděl postoje mnohých a četl jejich zvratky na sociálních sítích, začínal jsem se stydět za náš národ! Naštěstí se ukázalo, že rozumní a dobří přece jenom dominují! Díky, výsledek voleb ze dne 10. 10. 2021 byl nečekanou euforií, menší sestrou té z listopadu 1989!
Nebude to lehké, ale snad se věci budou ubírat správným směrem. Snad skončí ve vězení ten, kdo si to zaslouží! A na Hradě snad stane někdo normální, důstojný. Je žalost pohledět na současnou karikaturu prezidenta, jenž se prý na ARO cpe buchtami s meruňkami a přiobjednává si vinnou klobásu. A dveřníka mu tam dělá kancléř Mynář a pouští hosty bez vědomí lékařů! Na tyto poměry někdo určitě napíše komedii… S rysy tragédie…
V týdnu po volbách jsem prožil několik aktivnějších dnů. Zmíním alespoň zájezd 13. října s účastníky Národní konference Venkov 2021. Prováděl jsem je ze Žďáru na Mitrovský Dvůr a na Eden. Byli do převážně starostové obcí z celé republiky, ale přisedl si ke mně i senátor ze Sedlčanska. Můj výklad se jim líbil a dle ohlasů jsme byli stejně lidsky a politicky naladěni.
O den později jsem se účastnil na Staré radnici v Brně konference Věznice Cejl, místo utrpení a paměti. Přednášeli historikové Kalous, Kýr, Blažek, staří přátelé Kasáček a Navara, účastnili se studentky i političtí vězni. Nakonec byla v Alfa pasáži odhalena výstava o životě Petra Křivky. Je radost potkávat stejně naladěné chytré lidi.
Stačil jsem ještě vyměnit kotel a vyčistit parádně fasádu na celém domě, zima už je za dveřmi. Sešel jsem se i s Milanem Kubínem, tak snad zase něco napíšeme! Mějte se fajn!
Hynek Jurman
Foto:Ještě jedno ohlédnutí za Adolfem Jurmanem. S dcerou jsme zachyceni u jeho hrobu v Židenicích.
2.11.2021
Přátelé,
tentokrát se rozepíšu o školství. Moje bývalá žákyně Jitka měla být pánskou krejčovou, namísto toho vystudovala dvě vysoké školy a vyučuje třeba náboženství. Teď, zrovna o říjnových hodech (10. 10. 2021), mi vložila do schránky své dílko o historii bystřického Orla a k tomu připsala: „Při té příležitosti se mi vybavily některé momenty, které posunuly můj život k jiným hodnotám. Jeden z nich byl můj první orelský výlet s dětmi na Aueršperk, na kterém jsi nás tehdy doprovázel. Tvůj následný článek do tehdejšího bystřického Zpravodaje mne motivoval k další práci s dětmi a nasměroval mé další studium a povolání. Takže děkuji za Tvou podporu!“
Není krásné, takhle někoho motivovat? Díky, Jitko, a gratuluji!
O dva týdny později jsem přijel do Žďáru oslavit výročí 70 let průmyslovky. V čítárně je stále velká nástěnka se slavnými absolventy. Mám tam svoji fotku a údaje skoro uprostřed, kolem mě dokola jsou sportovci, nejrůznější reprezentanti naší země: lyžař Václav Švub, hokejisté Petr Koukal a Martin Rousek, železný muž Miloš Živný, hned vedle horolezec Radek Jaroš, nechybí rychlobruslaři Jiří Kyncl, Zdeněk Štěpánek či Jan Irovský, fotbalista Jiří Dvořák, lyžařka Jana Skalníková, plavec Martin Ferdus. A samozřejmě olympijský vítěz ve střelbě 1968 Jiří Kůrka! Dále herec Daniel Dítě, konstruktér Ladislav Hanuška a Igor Oulehla, člen Klubu Fair Play, který zachránil život. Parádní lidi chodili na průmku a dost se vrtli od té strojařiny…
Přimlouval bych se za aktualizaci a malé doplnění. Chybí tam třeba můj kamarád, akademický sochař Jiří Plieštik. A tak si ho aspoň poslechněte na:
https://vltava.rozhlas.cz/zobrazit-svet-ve-fragmentu-a-presto-v-jeho-celistvosti-osudy-sochare-jiriho-8592298?fbclid=IwAR07TPPqKE-YNRuF7nFTztruqNzlabRhqYHYllBawAx2k_Y-s7A8ufLonDk
A mého syna Michala Jurmana můžete slyšet i vidět v televizním seriálu Česká fotbalová mašina:
https://www.ceskatelevize.cz/porady/14130042666-ceska-fotbalova-masina/221471291129202/
Na ČT Sport vždy v úterý večer premiéra a v pátek odpoledne repríza. Hoch tam hraje a podílí se na scénáři i dramaturgii.
Tak se mějte moc hezky, učte se a čtěte!!!
Hynek Jurman
Foto: Fotka přes sklo není dobrá, ale absolventi průmky tam jsou…
19.11.2021
Přátelé,
konečně jsem našel svůj článek z června 1991, o němž je zmínka v minulém Aktuálnu. Popřál jsem v něm dětem dobré rodiče, dobré kamarády i dobré učitele, „kteří svým výchovným pádlem obsáhnou daleko více, než jen úzkou problematiku danou osnovami“. Jsem rád, že to Jitku motivovalo. Moje pedagogické pádlo snad mělo dobrý záběr, dodnes mi píší i jiní žáci včetně Edvina z Bosny. Kdo by se migrantů bál, že?
Zaregistroval jsem, že brněnský herec Mojmír Heger zemřel 25. 10. 2021 ve věku 93 let.
Působil v Plzni a v Brně (25 sezón u Mrštíků). Na ČT 3 jej můžeme vídat v menších rolích co chvíli. V roce 1988 jsem vyburcoval kulturní Brno k oslavám pětašedesátky spisovatele Jirky Jobánka. Proběhly 14. září v galerii Čs. spisovatele na České, uváděli je Rudolf Žák a Ludvík Štěpán a ukázky přednášel právě Mojmír Heger. Po představení nás bavil Mojda skvělým verbálním napodobováním prezidenta Zápotockého. Ten prý při odhalování Stalinovy sochy skutečně breptal: „Soudružky a soudruzi, vzpomínáme výročí genitál- geni- genitálního mírotvůrce Josefa Viseru- Visari- Viseru – Visari-o-no-viče Stálina…“
Výborně jsme se bavili a 9. června 1989 přijel za mnou Jura Jobánek se Sylvou Stanovskou, Mojmírem Hegrem a politickým vězněm a disidentem Stanislavem Drobným. Netušili jsme, že se komunisté brzy budou pakovat a Stanislav Drobný se stane předsedou KPV a dostane Řád TGM. Všechny je mám podepsané ve své pamětní knize a více o tom píšu v knize Nesmazatelné stopy.
V nich najdete i jméno zapomenutého, ale pro mne nezapomenutelného Ladislava Boťanského. V minulých dnech jsem o něm napsal článek do nedvědického opozičního zpravodaje.
Podzim mě konečně přesunul od kola a domácích prací více k počítači. Snad se ještě něčeho dopočítámJ… Pouštím se zase trochu do 2. odboje. Chci ještě poděkovat Pavlu Horákovi za přízeň i za příspěvek na další tvorbu. V rubrice Rodokmen dnes píšu o synech mého praděda a podrobněji o větvi nejstaršího Františka Jurmana (1910-1964).
Hynek Jurman
Foto: Letos jsem opravdu dost pracoval kolem svého domu. Důkazem je i TGM s patinou a po vyčištění fasády.
22.12.2021
Vážení přátelé,
počátkem adventu jsem dostal dárek od Pavla Vejrosty z fotbalového archivu Nedvědice. Jsme na něm štěpánovské mužstvo na Memoriálu Jaroslava Dufka dne 5. 3. 1977, jak prozradil můj pečlivě vedený archiv. Utkání Sp. Štěpánov - Žďas A skončilo výsledkem 2 : 3. Byli jsme mladí, štíhlí, vlasatí… Minimálně 5 lidí z fotografie tu už není…
Od listopadu zase bádám a píšu o odboji. Přidal jsem pár hesel do encyklopedie pro Jiřího Padevěta (mám jich tam už 40) a napsal jsem novou kapitolu do společné knihy s Milanem Kubínem, tentokrát o vraždě poručíka Šrámka 10. 5. 1945. Jako protiklad se od 1. prosince zabývám povídkami ze svého dětství. Každý den píšu v průměru stránku.
Zúčastnil jsem se ukončení sezóny Historické vojenské skupiny „45“ z Brna. Přišel mi povolávací rozkaz, a tak jsem tam v sobotu 11. 12. jel. V záplavě sněhu a v mlze po „nebeské silnici“ nad Sulkovcem mě jen tyčky vedly správným směrem. Ve vytopené chalupě v Ubušíně však bylo s kamarády příjemně. Měl jsem pro ně připravit výlet, ale plno sněhu nás na místo přestřelky v Koníkově nepustilo. Udělali jsme ale výjezd na hřbitovy v Novém Městě a na Studnicích jsme zapálili Cyrilu Musilovi dvě svíčky. Pak byl v Ubušíně guláš a řízky. Seznámil jsem se s Janem Plachým, historikem a filmařem, a tak snad přibyl další krok k realizaci filmu o Cyrilu Musilovi.
Když jsme u tohoto tématu – můj živý rozhovor s Tamarou Peckovou se před 4 lety snad povedl:
https://vysocina.rozhlas.cz/cyril-musil-byl-jednim-z-nejstatecnejsich-lidi-v-cele-historii-vysociny-tvrdi-7112129#player=on
V rubrice Rodokmen dnes píšu o větvi Hynka Jurmana (1892-1956).
Všem dobrým lidem přeji požehnané Vánoce a v roce 2022 hodně zdraví a jen vše nejlepší!
Hynek Jurman
Foto:Štěpánovští fotbalisté v Nedvědici v březnu 1977. Horní řada zleva František Nepejchal, Hynek Jurman, Antonín Matoušek, Vladimír Beran, Josef Markytán, sudí Jiří Prudký, dole Zdeněk Fučík, Petr Soudek, Jiří Štarha, Vladimír Valach, Oldřich Nečesánek, Miloš Havelka.
Na druhém příspěvku jsem vyfotil kamarády z VHS 45 v Novém Městě 11. 12. 2021.
)
)
)
)
