25.1.2020

     Vážení a milí,
     Štěpánov je zase slavný díky pohromě a zase ji přinesla Hodůnka alias Hodonínka. V  červenci 2002 velkou vodu, v  lednu 2020 ptačí chřipku. Letopočty s  číslicemi 2 a 0 nám prostě „přejí“. Od soboty 18. 1. jsme několik dní dominovali televizním zprávám všech velkých stanic a jen další tragédie, požár ve Vejprtech a smrt J. Kubery, nás trochu upozadily. Snad se nám ty chovy drůbeže vzpamatují…
Kauzu Válková nemá cenu dále pitvat. Soudružka neznala Urválka, ale pokaždé věděla, do jakého proudu vskočit. Dlouho tedy poklonkovala s  rudou knížkou bolševikům, pak rychle na chvilku do fóra a nyní přece vládne Babiš. Tak šup pěkně do ANO! Jak už se kdesi objevilo: KAM VÍTR, TAM VÁLKOVÁ!
     Odešla Magda Vaculíková! Vzpomínám na besedu s  ní a s  Ludvíkem, kterou jsem mohl v  Bystřici moderovat. Už je tomu nějakých 20 let, našel bych to přesně…
     Po Novém roce navštívil Babiš Olomoucko a byly to stejné manévry jako se Zemanem v  červnu v  Bystřici. Navštívil i střední školu a přál si velké publikum. Nahnali tam tedy všechny žáky, i ty z  praxe a bylo zakázáno se ptát. Zaznět směly pouze tři předem schválené dotazy. „Celá škola prošpikovaná policajty a ochrankou. Dva mí kluci měli v  batohu nůž, jeden becherovku,“ napsala mi třídní učitelka. Jestlipak se ještě někdy najde politik, který přijede bez policejních manévrů a jehož se budeme moci svobodně zeptat na cokoliv? Tedy já se v  červnu zeptal. A přišel o prémie! Takže si za tu bídu můžeme sami…
     Do rubriky Čtení dávám upoutávku na knihu Miroslava Pavlíka Akademický malíř Norbert Pokorný a jeho rod. Autorovi jsem přispěl drobnou informací a chci v  tomhle směru ještě zapátrat. Podoba křížové cesty v  Porta coeli a ve Štěpánově je totiž do oka bijící, jak jsem si už jako mladík poprvé všiml! Ale to není všechno. Dr. Zdeněk Kubík napsal pro Bystřicko článek Sté výročí ústavního přijetí bílo-červeno-modré trikolóry a uzákonění státní vlajky republiky. Kvůli rozsahu jsem jej musel redakčně zkrátit, a tak původní verzi předkládám alespoň tady, také ve Čtení. Původ naší vlajky je podán fundovaně a současně přehledně a zajímavě.
     V  Bystřicku tisknu sérii příběhů ze Štěpánova a v  únorovém čísle začne nový seriálek – o výtvarných dílech na Bystřicku. Začínáme sochou sv. Jana Nepomuckého ve Štěpánově.
     Trochu jsem přemýšlel o úžasných statistikách bystřických basketbalistů-veteránů a také o odchodu/neodchodu do důchodu. Více příště.

                                                                                                      Hynek Jurman
     Foto: Socha sv. Jana Nepomuckého ve Štěpánově

8.2.2020

      Vážení a milí,
     díky za všechna přání k svátku i narozeninám. Jen těch písemných došlo asi 70, osobní nespočítám. Spousta zajímavých lidí se narodila 4. února, letos média nejvíce připomínala Boženu Němcovou. Znovu jsem si pročetl kapitoly, které jsem jí věnoval v knize Omyly tradované. Vedle nejrůznějších jiných knih a článků zcela jistě obstojí a čtenář vše podstatné v kostce pochopí…
     Z citátů zemřelého šéfa senátu Kubery připomínám aspoň jeden: „Žít s Vodnářem, to je těžké! Jako pro chlapa žít s učitelkou!“
     Na mé narozeniny bylo počasí hodně mizerné, přesto jsme se sešli u Chudobínské borovice s organizátorem akce Evropský strom roku 2020 a mnoha novináři. I v Událostech na ČT 1 jsme se toho večera mihli, najdete na https://ct24.ceskatelevize.cz/.../3043245-chudobinska...
     Propagace se povedla. Víte, že jako vůbec první jsem Chudobínskou borovici propagoval po domluvě s panem Peňázem já už 12. 1. 2018 na těchto stránkách? Poté bylo rozhodnuto soutěžit až v roce 2019, což se ukázalo býti rozumným. A nyní bojujeme o Evropu. Hlasovat můžete, jen jednou z mailové adresy a označit povinně dva kandidáty, na: www.treeoftheyear.org
      V rubrice Polemika/Názory uvádím svoje zamyšlení o úžasných statistikách bystřických basketbalistů-veteránů a v rubrice Čtení píšu o odchodu/neodchodu do důchodu.

                                                                                                                 Hynek Jurman
     Foto: Chumelilo, ale ctitelé Chudobína se nezalekli.

16.2.2020

   Vážení a milí,
   důchod se mi blíží, jak už jsem psal minule, ale že se strhne taková lavina zájemců o můj post, to jsem netušil. Mnozí se na to vůbec nehodí, ale chtějí to zkusit. Tak uvidíme, teprve teď se ukazuje, jak rozmanitá je moje práce a co věcí tam musí člověk znát.
   V lednu se dočkal článku ve Vysočině moravský zakladatel hasičů Titus Krška. Též jsem o něm několikrát psal a dobře vím, že data jeho narození i úmrtí jsou uváděna rozdílně a často špatně. Redaktorka z Vysočiny samozřejmě skočila na špek a opsala data i některé věty doslovně z Wikipedie. Což se jí vymstilo, Krška má datum narození ve Wikipedii a dokonce i na náhrobku špatně! Kdo se poctivě zajímá, ten ví, ale kdo vyrábí rychlokvašky, často se mýlí! Ve Vysočině a Žďárském deníku poslední dobou velmi často. Jaká správná data má tedy Krška? Narodil se 12. 8. 1842 v Třebíči a zemřel 24. 10. 1900 ve Velkém Meziříčí. Tak je to správně, podle matriky! Redaktorka Vysočiny do matrik nechodí, opisuje tedy nepravdy a narození uvedla ke dni 11. 12. 1841. Úmrtí je ve Wikipedii také o den mylně, 25. 10. 1900. O Krškovi sám píšu a upozorňuji na jeho rozdílná data v knize Spěte sladce! na s.160. A na časté omyly na náhrobcích upozorňuji tamtéž na s. 111. Co více má člověk dělat?
   V anketě o Evropský strom roku vedeme, stále můžete hlasovat, jen jednou z mailové adresy a označit povinně dva kandidáty, na: HYPERLINK "http://www.treeoftheyear.org" www.treeoftheyear.org
   Dne 1. 3. proběhne vernisáž výstavy Jiřího Štourače v Předklášteří, 6. 3. otevírá Bohuslav Nahodil své soukromé TIC ve Žďáře a já čtu  ze svých knih 18. 3. dětem na ZŠ Nádražní.
   Už dlouhé měsíce nechodím na jisté podpásové bystřické stránky, ale právě se mi donesla informace, že tam jistý zamindrákovaný „geolog“ neustále řeší otázku Jurmanovy jeskyně. Vadí mu, že si dělám nárok na tento název a že prý se považuji za objevitele tohoto starého díla. Obojí je směšné, kdyby byl pan „geolog“ gramotný, mohl si v Ozvěnách Vysočiny na s. 153 – 154 přečíst, jak to v roce 1992 bylo. Je mi lhostejné, jak té díře říkají, uvedl jsem to jenom jako osobní pozoruhodnost. Zažil jsem tam dramatický a nakonec i humorný příběh, který k tomu pojmenování vedl. Že se tím někdo může stále trápit, to svědčí o velikém mindráku a psychopatických rysech osobnosti pana Smutného… Srovnejte v rubrice Čtení.
   Tak hezký zbytek zimy.
                                                                                                                            Hynek Jurman
   Foto: Dva záběry ze štěpánovského podzemí.

28.2.2020


   Vážení a milí,
   v  rubrice Polemika-Názory najdete dva články, které vedení Města Bystřice n. P. zakázalo zařadit do březnového Bystřicka. Jeden jsem psal já a druhý pan Rovner jako čtenářské názory na místní problematiku, především na redukci vlakových i autobusových spojů z  Bystřice do Brna. Po nich následuje mail starosty města všem radním, kteří se jako jeden muž (žena) vyslovili pro cenzuru! A nakonec můj dopis s  názorem, že by placení představitelé města neměli poklonkovat hejtmanovi, jenž s  neskutečnou arogancí stíhá současně nějakých sedm funkcí a povolání, ale měli by je zajímat především jejich voliči, tedy obyčejní lidé. Na to mi odpověděl jediný radní, že s  mými argumenty naprosto ztotožňuje, že můj názor na hejtmana sdílí stoprocentně, jen se mu moje forma zdá příliš útočná. Ostatní mlčí, totalita je jim blízká…
   Na to mohu říci, že dříve se nehodní zastupitelé řešili defenestrací, dnes převažuje řešení korupční :o) . Nejenže i ti řadoví radní dostávají slušné peníze, ale mnozí z  nich jsou u korýtek už nějakých 15 let a za celou tu dobu nic nevymysleli, na nic nepřišli, jen celá ta léta přikyvují. Hlavně si to nerozházet nahoře! A starosta kudy chodí, tudy se chlubí, jak jeho zastupitelstvo a rada šlapou jako hodinky a nikdy se nezadrhnou. Což není ke chlubení, to je pouze známka absence jakékoliv demokracie. Jak píše páter Halík: není pevné, co se nechvěje! Howgh!
   Z  jiného soudku je dopis od akademické malířky Jaromíry Knoblochové ze dne 12. 2. 2020. Uvádím aspoň kousek: „Tak Ty jsi měl narozeniny a k  tomu svátek, gratuluji. To máš fakt dobré jméno, Hynek Jurman, to zní dobře! To je pro spisovatele pěkné jméno. Tak hodně zdraví a štěstí. A ještě pácháš dobré skutky. Teď mám nějaké penízky a můžu si koupit něco lepšího... …Když jsem hledala v  hromádce knih něco k  zabavení do postele, vytáhla jsem Tvoji knihu „Nejkrásnější údolí na světě“ – a je to pravda, od Víru po Nedvědici je to nádhera, radši bych tam byla pořád a toulala se po loukách a lesích, okolo vody – Svratky. V  té knize je toho hodně, to by pro Štěpánov nikdo neudělal. Mě zaujal dost ten začátek – o hornictví. Jak se oni strašně dřeli holýma rukama, pro kousek železa, jak hloubili a trhali ty skály, to už takoví lidé dnes nejsou…“
   Díky, Jaromíro, a všem hezký březen!
   A víte, že jsme s  kolegyní oslavili další výročí? Před 14 lety, 28. 2. 2006, jsme slavnostně otevřeli Turistické informační centrum v  Bystřici n. P. Snad jsme kus práce za tu dobu odvedli…
                                                                                                                 Hynek Jurman
   Foto: Pohlednice, které vydal štěpánovský trafikant A. Čech, doprovázejí můj velký článek v  březnovém Bystřicku. Tedy Vysoká skála a pohřeb sebevraha B. Pečmana.

14.3.2020

     Vážení čtenáři,
     stav nouze nás doběhl, já před pár dny žertoval, že opatření budou jako za heydrichiády včetně zákazu vycházení, a ono to tak skoro vypadá. Vůbec jsem dost žertoval, minule i na tomto místě, kdy jsem se smajlíkem (!!!) volal po defenestraci nehodných zastupitelů. Je to jen taková česká tradice, sám bych nikdy nikoho z  okna nevyhazoval. I když u Zemana a Babiše… nevím nevím… :o)
     Jenže skoro ve stejnou dobu mi psala výtvarná umělkyně, která šla ještě dále. A bez smajlíku: „…To jsou symptomy úpadku, chaos v  dopravě značí špatné konce, pak přicházejí ty epidemie, zcela zákonitě a nedostatek, rabování. Prostě to nezvládají, to chce defenestraci a gilotinu! A jejich peníze - miliardy rozdat chudým!“
     A dost na toto téma. Právě dnes, kdy začal nouzový stav kvůli pandemii koronaviru (píši tohle 13. 3.), jsme vybírali zájemce na moje místo. Pár zajímavých lidí se ukázalo, ale většinu z  19 přihlášených skolila nemoc. Tak uvidíme, komu předám křesílko.
     Opustili nás zase dobří a známí lidé. Připomenu znalce a propagátora poezie Mirka Kováříka (15. 8. 1934–4. 3. 2020), jenž ve své úžasné knize „Život… a poezie…“ našel vedle četných klasiků místo i pro mého synka a jeho Nocivír. (Zas ten vir!) A pak olympijskou vítězku Danu Zátopkovou, která zemřela ve svých 97 letech dneska ráno. Před pár lety jsem s  ní hovořil a vyzvídal vzpomínky na její svatební cestu na Medlov i se zastávkou u  Cyrila Musila na Studnicích.
     Za poslední měsíc jsem snad desetkrát navštívil lékaře, tedy málem více než za celý dosavadní život. Chtěl jsem shánět lázně a spravit to měl jen neurolog a obvodní lékař, ale EKG se na obvodu nepovedlo, a tak jsem musel na kardiologii, tam sice dopadlo skvěle i s  tlakem a ultrazvukem, ale odborný lékař chtěl vědět, co se obvoďákovi nezdálo, a tak jsem musel za pár dnů pro přístroj s  elektrodami. Vyholili mi hruď a den jsem běhal s  elektrodami, další den jsem to jel vrátit a tuto středu konečně pro výsledky. Mezitím si ještě doplnit RTG páteře, k  tomu lítat na obvod se zprávami a toto úterý po půl roce k  zubařce. Naštěstí mi nic nenašla, a já si pak s  foťákem oběhl Strážek a nafotil něco k  Vodomilovi a do budoucích článků. A další den bylo i to srdce v  pořádku. Ještě vybavit ty lázně a kromě své milé paní doktorky by stačilo jít zase do ordinací až 9. 9. k  zubařce.
     Tak bojujme s  tím virem, ať všechno v  klidu zvládneme!
                                                                                           Hynek Jurman
     Foto: Dva záběry ze Strážku.

28.3.2020

     Vážení čtenáři,

tak především: 17. 3. 2020 byla Chudobínská borovice vyhlášena Evropským stromem roku! Se ziskem 47 226 hlasů nechala ostatní soupeře daleko za sebou. Velká gratulace především Milanu Peňázovi a všem jeho spolupracovníkům. Jsem rád, že jsem mezi nimi nechyběl… Podle závazku by teď mělo být kolem Vírské přehrady vysázeno 47  226 stromů. To bude moc i na kůrovce…
     Výsledky:
          1. Chudobínská borovice, Česká republika - 47 226
          2. Jinan z Daruvaru, Chorvatsko - 28 060
          3. Osamělý topol, Ruská federace - 27 411
     Celkem se v anketě sešlo na 285 174 hlasů z celé Evropy.
     Před vyhlášením karantény jsme se ještě stihli rozloučit s  basketbalem. Sezóna nebyla špatná, zahráli jsme si, zastříleli a nakonec i poseděli. Do Štěpánovinek píšu: „Jsme i dobrá parta, ti ve středním věku přemlouvají toho nejstaršího, ať ještě nekončí, že by to byla škoda. A tak se uvidí. Škoda by byla seknout se vším!“
     Více v  rubrice Čtení. Navíc tam přidávám i „pohádku“, kterou jsem na facebooku reagoval 17. 3. na neochotu nechat nás pracovat doma.
     Akademický malíř Jiří Štourač má také smůlu. V  Podhoráckém muzeu v  Předklášteří vystavil pozoruhodné obrazy pod názvem SILENTIUM. Mají  duchovní poselství a opravdu vyžadují ticho, klid a soustředění. Výstavu bohužel zkrátila zdravotní situace, jež poznamenala všechen společenský život v  naší zemi.
     Tak hodně zdraví a klidu!
                                                                                                                    Hynek Jurman
     Foto: Jak jsem Strom Evropy viděl já.

18.4.2020

     Vážení čtenáři,

     současná situace není vůbec veselá, ale víru v  dobrý konec s  pandemií musíme mít. Hodně se teď připomíná španělská chřipka, tedy podobná rána, která řádila po světě zhruba před sto lety! Do rubriky Čtení jsem připravil to nejpodstatnější především z  článků v  Hospodářských novinách a závěr jsem obohatil o jednu historii rodinnou.
     A douškou o tom, jak můj děd překonal španělskou chřipku, se dostávám k  své současné činnosti. Před nějakými 30 lety jsem se začal zajímat o svůj rodopis, vymetal jsem tehdy studovnu v  Zemském archivu v  Brně a na ulici vždy vypadl jako omámený. Později jsem čerpal z  naskenovaných matrik, mé podklady se obohacovaly, ale s  utříděním a sepsáním jsem chtěl počkat do důchodu. Současná situace to však urychlila a já se od 23. 3. 2020 zase vrhl na své podklady a o dva dny později jsem začal rodopis klapat do počítače. Co zajímavostí jsem našel! Můj praděd František Jurman přišel z  Polničky do Olešničky za prací kolem roku 1874 a žil tu v  neskutečné bídě. První žena, vdova, mu zemřela zakrátko a zbyly po ní 3 nevlastní děti. S  další ženou Annou měl dětí hned 11, z  toho se plné dospělosti dožilo jenom 6. Na konci zimy 1888 jim zemřely 3 děti za necelý měsíc! A v  malém domečku žilo minimálně 20 osob, možná spíše ke 30! Kdepak aby měl každý svůj pokojíček s vlastní  televizí! Bída, dřina, smrt… A za nějaké tři čtyři generace jsou z  potomků doktoři, právníci, lékárníci, inženýři, učitelé, novináři, spisovatelé, básníci a dramatikové, badatelé, najde se tam hudební skladatel, vědec, Zasloužilý vynálezce ČSSR, mluvčí celostátní asociace, přední chartista a poté velvyslanec republiky i nositel válečných křížů! Neuvěřitelné a už se těším, jak to všechno budu sestavovat a vypisovat.
     Konečně  jsem začal s  kolem (za velikonoční týden téměř 200 km) a také teď více čtu a časem poreferuji. Zatím jen náznaky. Z  dvou knih rozhovorů s  politickými vězni mě upoutaly především dvě skutečnosti:
     a) Srovnání práce gestapa a StB. Často se připomíná, že co do krutosti si vyšetřovatelé nezadali, ale ti druzí tak činili proti vlastním spoluobčanům. To však není vše. Gestapo se snažilo vyšetřit vše popravdě, a pokud prokázalo činy proti Říši, byly následky nekompromisní. Naopak StB o pravdu nejevila zájem a vyšetřované nutila všemi prostředky k  přiznání podle předem připravených scénářů. Tedy pravda je vůbec nezajímala!
     b) Často různí chudáci, pro něž jsou slova pravda a láska nadávkami, hovoří o fešáckém kriminále, který prý míval Václav Havel. Tak když si přečtou vzpomínky jeho spoluvězňů, pochopí, že to nebyla pravda. Žádnou úlevu neměl, zacházelo se s  ním nevybíravě a k  nabízeným výhodám se nikdy nesklonil, neboť se necítil být provinilcem, jenž by měl žadonit o amnestii.
     A kniha Romana Cílka Běda tomu, kdo vyčnívá z  řady mimo jiné přibližuje osobnost Ludvíka Svobody. Má stále řadu příznivců, celkem nedávno jsem dost silně polemizoval třeba s  Janem Schwarzem. Podrobnosti přinesu snad někdy příště, ale zatím můj lapidární závěr, podložený vzpomínkami gen. Janouška a dalších důstojníků: Ludvík Svoboda byl statečným chlapem v  obou světových válkách, ale tohle skočilo, jakmile si zadal s  komunisty. Pak už byl jen hadrem na bolševické holi a zbabělcem vůči svým dřívějším spolubojovníkům.
     Tak se držme a hodně zdraví! Jo a sledujte Respekt. Ondřej Kundra tam chystá větší článek o Cyrilu Musilovi. Podrobnosti příště.
                                                                                                        Hynek Jurman

Foto: Praděd František Jurman (1850 – 1935). V  rubrice Čtení pak moje prarodiče Hynek a Růžena Jurmanovi o svatbě 21. 10. 1917 a děd Hynek po návratu z  Vídně. Přežil tam španělskou chřipku a přivezl si kolo a 25 korun, babička jen šicí stroj.

4.5.2020

     Vážení čtenáři,
     nudíte se? Pořiďte si medvídka mývala nebo začněte studovat rodokmen. A bude po nudě! Já na tom tvrdě pracuji a fakt se nenudím. Také se snažím na kole. Za duben jsem ujel slušných 495 km (plán byl 300) a už jsem byl i v  Dolních Loučkách, kam vede moje trasa nejoblíbenější!
     Také jsem přečetl mnoho knih, jen to vlastní psaní zatím zanedbávám. Ale ona ta přehršle článků do Bystřicka i Štěpánovinek nějaký čas také vezme. A občas to i někdo pochválí. Naposledy Jan Minařík, který ještě dodal: „Jak jste přestal psát do Vysočiny, úplně to padlo. Nic tam nemají!“
     Všude se najde nějaký duševní kripl, který by pro nikoho nehnul prstem, nic pořádného neumí, ale ty schopné neustále obtěžuje. Jak vím od kamarádů z  Bystřické kavárny, obtěžuje i mnohé další. Já jeho zprávy už nečtu, ale automaticky mu posílám uloženou odpověď. Pokud napíše Miroslav Veselý i vám, klidně použijte tu moji odpověď:
     „Na zamindrákované, psychicky nemocné kádrováky, notorické lustrátory a udavače, kteří žijí naprosto zbytečné životy a nikomu nejsou k  užitku, nereaguji!“
     V  rubrice Polemika-Názory je můj čtenářský ohlas na úděsný článek v  magazínu Práva. Už minule jsem tu zmínil Respekt. Se zástupcem šéfredaktora O. Kundrou jsem vstoupil v  kontakt kvůli chystanému článku o Cyrilu Musilovi (určitě si jej pohlídejte!), ale líbí se mi i jeho články o ruském agentovi s  jedem, který nedávno rozbouřil politickou scénu. Tvrdím jednoznačně, že by se nám tu Rusové ani Číňané neměli roztahovat a vlastizrádce z  Hradu i Strakovky bych za nimi poslal! Ať si užívají Asie…
     A ještě dva výčty. Z  mého diáře díky nouzovému stavu mimo jiné odpadlo: oslava několika narozenin i svátků, na který je v  naší širší rodině  duben přeplněný, proběhlo to aspoň v  úzkém kruhu, ale zcela odpadl koncert Evy Urbanové ve Žďáře, dvoudenní setkání infocenter v  Olomouci, Nedvědický pochod, dva zájezdy do Starého Svojanova, zájezd s  bystřickými seniory do Jindřichova Hradce, čtyřdenní zájezd s  kolegy úředníky na Ostravsko, sraz absolventů průmyslovky po 45 letech, ohroženy jsou i další akce. Uvidíme! Aspoň lázně bych rád absolvoval…
     Ale na druhou stranu jsem za posledních cca 5 týdnů přečetl knihy, které čekaly na zdolání několik let: Hudební skladatel Miloslav Ištvan, Věčné tajemství Býčí skály, Běda tomu, kdo vyčnívá z  řady, Jan Masaryk, tajemství života a smrti, Odhalená tajemství protektorátu, Od Bicana k  Lafatovi, Mnoho sirotků a vdov. Navíc několik brožur z  blanenského muzea, magazíny, denně Hospodářské noviny.
     V  nové knize Jiřího Plachého „Zahraniční armáda 1939-1945“ se ve svazku o novoměstském okrese našlo dostatek místa i pro Adolfa Jurmana včetně několika fotografií. Jak říkám, kvalita a pravda se nakonec ukáže, i když je třeba léta zamlčována.
     Také mi poslala milý pohled půlroční vnučka Amálka. I díky ní vím, že je kolem nás hodně Sluníček! Tak hezké jaro.
                                                                                                                     Hynek Jurman
     Foto: Strýček Adolf Jurman u letounu, foto z  knihy J. Plachého.

16.5.2020

     Vážení a milí,
     film Antropoid jsem v  květnových dnech dokoukal až do konce (v 0.35 hodin) hlavně proto, že jsem byl zvědavý, jak to dopadne. Film se od skutečných událostí lišil snad stovkami větších i menších událostí, a tak jsem si nebyl jistý, zda se parašutisté v  kostele nakonec neubrání a nezvítězí. Ne, nezvítězili… Ale stejně!
     První květnovou dekádu vyšlo 19. číslo Respektu s  rozsáhlým článkem O. Kundry „Skrýš u pana Musila“. Bylo v  něm několikrát citováno z  mého románu a zájem o moji knihu se hned projevil. Jak internetový prodejce Saša, tak i já osobně jsme přijali hezkou řádků objednávek na Martyrium. Respekt tedy má své čtenáře a má u nich respekt. To jen v  Bystřici se mi trafikant omluvil, že časopis není, že bere jen jeden výtisk. Jiné zájemkyni řekl, že to je pro inteligentní čtenáře a ti prý v  Bystřici nejsou!
     Jako dějinný paradox proto vyznívá titulek z  Bystřicka, které vyšlo téměř ve stejnou hodinu: Jsem hrdý, že jsem starostou tohoto města, od K. Pačisky. Tahle konotace je samozřejmě legrace, starosta hodnotil jiné parametry.
     Objednávky byly doprovázeny i pěknými dopisy, z  nichž zveřejňuji aspoň jeden od pana Aleše Sudy z  Prahy: „Vážený pane Jurmane, velmi mě zaujala Vaše aktivita ohledně pro mě již teď národního hrdiny Cyrila Musila, přes článek v Respektu mě tenhle příběh pohltil a rád bych si přečetl celou Vaši knihu. K úryvku jsem se dostal přes váš web a článek v Respektu.
Obdivuju lidi, kteří se věnují osudům lidí z naší historie, na kterých tato země mohla stát, kdyby sem nevtrhla zločinecká a bolševická totalita. Bohužel totalita přetrvává i nadále a Cyril by se určitě necítil ani v dnešní době svobodný... Rád bych Vás požádal o doslání knihy Martyrium, četl jsem ukázku z knihy a domnívám se, že je velmi dobře napsaná včetně dialogů a je to krásný materiál k převedeni do scénáře filmu. Bylo by výtečné, aby se našly
peníze a tento mimořádný životní příběh pana Musila někdo natočil. Děkuji a přeji Vám další úspěšná bádaní.“
     Víte, že se po mém článku v  květnovém Bystřicku našla Znělka od M. Ištvana a bude v  Bystřici zase zaznívat? Do červnových čísel Bystřicka a Velkomeziříčska jsem připravil i dva články, které nejdete ve Čtení (Jak prarodičům shořel kostel) a v  Polemice-Názory (Ještě k  Velkomeziříčské tragédii).

                                                                                                                                           Hynek Jurman
     Foto: Už zase můžeme do přírody. Takhle krásně je v  zapadlém Pořežíně…

2.6.2020

     Vážení a milí,
     zase máme nový leták, tentokrát s  názvem Kolem evropského stromu. Přibližuje cestu především kolem Vírské přehrady. Moje bilance vytvořených letáků pro TIC Bystřice už výrazně převyšuje číslo 50. Ale ještě není všemu konec, těsně před odchodem do důchodu jsem byl pověřen úkolem sestavit leták, jehož název zní Z Hanebnice do Pičulína. Má jít o průvodce erotického. Vždycky jsem všechny úkoly plnil. Čím byly bláznivější, tím jsem tak činil ochotněji. Pro debilní rozkazy na vojenské katedře jsem se kdysi mohl přetrhnout, až jsem získal přezdívku Novodobej Švejk. Takže i tenhle úkol splním, nechte se překvapit.
     Erotiku ovšem nechám na doma, projdeme se i tak mimořádně zajímavým územím. Zaměřím se na dramatické zajímavosti na trase Hanebnice - Pičulín! Nikomu nebudu přikazovat, kudy přesně jít. Vracejte se do kraje Hanebnice a Pičulína opakovaně, louskejte zdejší příběhy a kochejte se mimořádně krásnou přírodou. Choďte si jak chcete, důležité je dojít do Pičulína!
     Od 1. června také startuje náš Vodomil, už 14. ročník.
     Dělat rodokmen, to je tedy věc! I Michal Prokop v  tom našem najde místo. Narazil jsem též na knihu Olina Jurmana Čeští Jidášové. Jsem také Jurman, také píšu knihy, nejsme příbuzní? Tohle mě napadlo před otevřením knihy. Jakmile jsem přečetl úvod a první kapitolu, pochopil jsem, že příbuzní být nemůžeme. Olin dělal špiona komunistům, kladně nehodnotí nic polistopadového, nesnáší Havla ani svatého Václava, zato adoruje Boleslava Ukrutného a skrytě i komunisty. Kdepak, žádná přízeň…
     Červen bude můj poslední pracovní měsíc. Tak ať se vydaří!

                                                                                                                   Hynek Jurman
     Foto: Chalupa ve Velké Olešničce se mi stala symbolem naplněného života. Člověk by měl odcházet do důchodu zplundrovaný…

17.6.2020

    Vážení a milí,
     pár informací bych pro vás měl. Kniha Malíř a mor, která obsahuje 15 ilustrací Jiřího Štourače k  románu Mor Alberta Camuse, se stala knihou roku 2019 v  kategorii bibliofilií. Gratuluji též! Jirkovi skončila 7. 6. výstava v  Předklášteří a mj. jsem s  ním domluvil zakázku na příští bystřickou PF. Motiv by měl být vítochovský…
     Návštěva u Miloše Slámy v  Křoví byla bezvadná. Křoví pro mě bylo vždycky fotbalové. Hrál jsem na tamním hřišti nezapomenutelné zápasy a také rozhodoval. Když si domácí před prázdnou brankou nahráli do ofsajdu a já gól neuznal, nedali mi ani napít! Teď jsme tam navštívili malíře a grafika Miloše, v  kostele jsme složili hold plastikám Karla Stádníka a já se poklonil i památce Blažeje Ráčka. Komunisty umlčený historik má na rodném domě pamětní desku.
     Koncert Evy Urbanové ve Žďáře konečně proběhl. Hlas jako zvon tam zazněl 9. 6. v  náhradním termínu.
     Pan Kunčík vydal další knihu o svém údajném Medlově, bohužel zase nepřináší žádný důkaz svých odvážných teoriích. Což je velice podivný způsob bádání. Pan Kunčík neumí počítat. Tvrdí, že když pronese jakoukoliv nehoráznost, má okamžitě z  50 % pravdu. Omyl, pane Kunčíku. Nemáte nic, máte naprostou nulu a teprve důkazy mohou účet navyšovat! Což bych Vám samozřejmě přál…
     Během pár hodin jsem dostal dva zajímavé ohlasy na své psaní. Anonym z  Velkého Meziříčí reagoval na můj kratičký článek ve Velkomeziříčsku zcela bezdůvodně: „Ale jak jsme z Vašeho článku vycítili zastáváte názor: "Mrtvej komunista, dobrej komunista"!“
     Ladislav Oujeský z  Paměti národa vzpomněl mého zvěčnělého kamaráda Leoše Färbera: „…V jeho archivu byla i vaše kniha Jak to bylo s Partyzány a Jak to bylo s Nebojsou. Proto vlastně píšu. Právě čtu vaši knihu Zlatá léta padesátá a vidím, jak jsou tyto knihy důležité právě v této době… Hlavně ale píšu, abych vám poděkoval za vaši práci, za knihy, besedy, natočené pamětníky, zpracované příběhy tak, jak se opravdu staly.“
     Děkuji a děkuji i Mariánu Pliczkovi a Viktoru Horákovi za překlad Martyria. První jmenovaný překlad zaplatil, druhý uskutečnil. Do rukou se mi dostal 15. 6. 2020 a potěšilo mě i vyznání pana Horáka: „V minulých korespondencích jsem vám psal, že Martýrium považuji za jednu z několika opravdu důležitých knih, které jsem kdy přeložil. Postupně se však pro mě Martýrium stalo vůbec tou nejdůležitější knihou, jakou jsem nejen přeložil, ale kdy četl.”
     Citáty z jeho dopisů panu Pliczkovi a pak začátek románu v angličtině najdete v rubrice Cyril Musil. Těším mě, že se o Cyrilových osudech teď dočtou i lidé v Kanadě a USA!
     A v rubrice Čtení dávám k zamyšlení článek ke Dni památky obětí komunistického režimu. Vyšel před pár dny v Bystřicku.
                                                                                                                            Hynek Jurman
     Foto: Jedna ilustrace Jiřího k  Moru a jedna grafika Miloše v  Křoví.

2.7.2020

Vážení a milí,
     tak jsem se dožil zaslouženého odpočinku! Naposledy jsem byl v  práci 30. 6. 2020. A jak píše můj příbuzný, čerstvě osmdesátiletý vynálezce Zdeněk Pospíchal: „Stárnutí se nebojím, protože ne každý se jej dočká!“
     Chtěl bych si toho odpočinku aktivně užít, totéž přeji i ostatním důchodcům a mladším přeji, aby se jej také dočkali…
     Přikládám povedenou pozvánku, kterou kolegové vytvořili na rozlučku, již jsme měli společně s  E. Špatkovou. A také báseň, kterou ukončuji svůj pracovní život, z  práce jsem se pokusil potichu zmizet… Ale na té rozlučce bylo veselo, loučili jsme se dlouho a já v  prezentaci uvedl svých osm „důchodových pilířů“. Většině z  nich bych se chtěl věnovat i nadále, především psaní, cyklistice, cestování, basketbalu, divadlu, svým milým nejbližším…
     Jsem rád, že mé knihy stále někdo shání. Bohužel tituly Jak to bylo s  partyzány a Zlatá léta padesátá opravdu nemám! Jen poslední jeden kus ve své knihovně!
     Z  ohlasů z  poslední doby mi udělala radost především bystřická zastupitelka Jitka Čechová. Byla kdysi mojí žákyní, už dříve se nechala slyšet, jak intenzívně jsem prožíval listopad 1989 s  otevřeným hledím a jednoznačně a nyní mi o té době napsala více podrobností se závěrem: „Vnímaly jsme tehdy velmi jasně ten kontrast mezi chováním a jednáním Tvým a ostatních!“
     A ještě přidala zajímavý příběh sestavený z  názvů mých knih a divadelních her.
     Přátelé, ještě jednou díky všem, které jsem za těch 64 let v  dobrém potkával! Snad se budeme nadále buď fyzicky nebo na stránkách novin a knih setkávat nadále! Byl jsem už požádán o další spolupráci s  Bystřickem i Štěpánovinkami a možná časem dojde i na nějakou knihu.

                                                                                                                     Hynek Jurman

22.7.2020

     Vážení a milí,
     za můj článek ve Velkomeziříčsku mě opakovaně napadá jistá prorusky orientovaná paní Marcela. Ale mám i kladné ohlasy. Třeba: „Dneska jsem si přečetla článek ve Velkomeziříčsku k tragickým událostem na konci druhé světové války. Je velmi zajímavý. Od dětství jsme byli učeni něčemu jinému. Byla čest stát stráž při každoroční pietní vzpomínce. Až v dospělosti jsem začala tušit, že všechno nebylo košer. ...Váš článek mne velmi zaujal, i po těch letech je zajímavé dovědět se nová fakta. Přeji Vám pevné zdraví. Hana Zahradníčková.“
     A potěšil mě i pak Zdeněk Kubík: „Snad již také (zcela) nekončíte  v práci pro Bystřici a "nestahujete  se jen" do Štěpánova či jinam   ... to by mě mrzelo ... kdo by městu vytvářel  (psal) zpravodaj, hodnotné informační tiskoviny a zde jako jediný (pravidelně a smysluplně) publikoval ... !? Vím, že se říká "každý jsme nahraditelný", jistě je to asi pravda, ale výjimky potvrzují pravidlo!“
     Ale důchod je tu! Na závěr prvního týdne svého důchodu jsem odjel do třeboňských lázní Aurora. Od roku 2011 jsem zde posedmé na léčení a jednou jsem tu byl ještě na cyklodovolené.
     Ve stejných dnech tu je nyní i Miroslav Donutil, fotbaloví dorostenci Sparty a živě z  Aurory natáčel premiér Babiš. Toho odmítl obsloužit pan Lukavský a řekl mu od plic, jak jej nemá rád. Premiér prý byl velmi zaskočený a pro nákup si poslal ochranku. Vždy jsem fandil panu Lukavskému…
     Já se však poctivě věnoval procedurám a každou volnou chvíli i cyklistice. Z  prvních devíti dnů jeden zcela propršel a ve zbývajících 8 jsem ujel 404 km, což je při tolika léčebných procedurách paráda! A tak jsem opět viděl ze sedla rybník Rožmberk, Starou Hlínu, Lužnici, Klec, Lomnici n. L., Rozvodí, Stříbřec, Lutovou, samozřejmě i oblíbený Chlum u Třeboně a sousední Staňkov. Chystám se ještě do Stráže nad Nežárkou a dále, ale za poslední 4 dny jsem ujel jen 57 km, chčije a chčije...
     Při jízdě do Majdaleny mi začal zleva po louce nadbíhat obrovský jelen, až jsem se málem ulekl. Dvěma obrovskými skoky zdolal příkopy a silničku dvacet metrů přede mnou a zmizel v  lese.
     Hned druhý den mě zaskočil chybějící most přes Starou řeku na mé oblíbené trase. Kluzké dno jsem v  silném proudu raději přebrodil v  botách, a pak v  nich jel ještě 9,5 km. Nachlazení mě naštěstí nepotkalo…
     A v  Nové Hlíně jsem třetí den začal postrádat velký železný kříž o  němž píšu v  souvislosti s  Karlem Čurdou. „Následujte Krista, odplata jest jistá, bude soud,“ je vyryto do podstavce. A najednou tu kříž chybí, urvaný i s  podstavcem. Šel na opravu, nebo jej někdo ukradl? Pár dnů trvalo, než mi třeboňský farní úřad našel informaci, že se kříž opravuje. Tak snad vše bude v  pořádku.
     Chtěl jsem tu začít psát jisté humorné příběhy, ale jaksi mi na ně nezbývá čas a síly. Lázně mi dávají zabrat! Když budete číst tyto řádky, už asi budu na cestě domů! A příště už sem dám nějaké čtení.
     Z  Třeboně zdraví
                                                                                                     Hynek Jurman
Foto: Kříž z  Nové Hlíny i detail podstavce. Nafotil jsem před pár lety…

7.8.2020

Vážení přátelé,
v  Třeboni pár dnů propršelo, ve čtyřech případech jsem vůbec nevyjel a v  několika dalších jen na chvilku, ale přesto jsem se činil a vedle všech procedur tam urazil na kole rovných 750 km. V  těch deštivých dnech jsem aspoň něco nastudoval a přečetl. Třeba o nedvědickém Medlovu…
Posledního července jsem dojel už doma menší vyjížďku, otevřel si plzeň a poté i cyklistický notes. A koukám, že mám v  tom končícím měsíci na kontě 998 km. Honem jsem ještě vytáhl kolo a dorovnal to na 1  000 km. Parádní bilance za jeden měsíc. Celkově činil součet 2  532 km, takže mi z  plánu 3  000 už na srpen mnoho nezbývá. A to nám prudký déšť odsunul tradiční výpravu kolem Berounky. Tak snad další týden.
Více jsem ujel v  jednom měsíci pouze v  červenci 1991 – 1  241 km. To jsem absolvoval čtyřdenní výšlap na Valašsko, dva výlety na Tři Studně a pak týdenní putování napříč republikou přes Šumavu až do Německa a zpět. Kde jsou ty časy…
Jinak je ten důchod pěkná honička! Není divu, že jsem za krátkou dobu sundal 8 kilogramů. První tři dny jsem sekal zahradu a balil se do lázní, poté se tři týdny v  Třeboni nazastavil. Po návratu jsem tři dny pral a zase sekal zahradu, navíc jel malé cyklovýlety. A plno vyřizování – návštěvy blízkých a přátel, set top box, domácí instalace internetu a formality kolem koupi nového vozu, pro který jsem jel do Říčan u Prahy čtvrtý den po lázních. Pak jsem ještě musel do Žďáru pro svoji milou Fabii, kterou dobrému zájemci rád přenechám.
Kvůli tomu všemu jsem se opozdil s  příspěvkem na tyto stránky. Ale do rubriky Humor přidávám první z  nově chystaných veselých příběhů. O krásných ženách kolem nás…
Hynek Jurman
Foto: S  mojí milou Fabií se budu loučit s  nostalgií. Zájemci se mohou ozvat.

22.8.2020

     Vážení a milí,
     výlet do Berouna proběhl ve dnech obrovských veder, přesto jsme zvládli něco po okolí, pak výlet z  Berouna do Zbraslavi a o den dříve i královskou etapu (Skryje, Týřovice, Rozvědčík, Luh, Křivoklát, Roztoky, Nižbor, Hýskov) s  hnusným stoupáním do Zdejciny na úvod. Loni jsem prosadil objetí tohoto kopce vláčkem, letos jsme to dali. Celý rok jsem jezdil jen po rovině, ale vše jsem na Berounce vyšlapal až s  podivem. Možná pomohlo i osm shozených kil v  posledních týdnech…
     Fabii jsem prodal celkem rychle a v  půli srpna se sešel se všemi blízkými, oslavili jsme rodinná výročí a zvláště Amálka byla kouzelná! Pak jsme celý týden bloudili Vysočinou a navštěvovali oblíbená místa v  čele s  Vítochovem a Lomnicí u Tišnova. Vypadá to ještě na krátkou dovolenou na Tahiti.
     Díky za další milé ohlasy. Zvláště paní Kukačková mě potěšila vyznáním, jak má ráda moje knihy i mne. Nestíhám moc psát, ale rozhovor jsem poskytl Bystřicku, vyjde na začátku září.
     Do rubriky Humor přidávám další příběh. I když nevím, jestli je vlastně humorný…
                                                                                                           Hynek Jurman
Foto: Co nafotil kamarád Libor – já na Zbraslavi a v  Hlásné Třebáni U Máně, kde se každoročně stavujeme a jednou tam poseděli i s prof. Pavkem.

22.8.2020

     Přátelé,
     konec srpna byl zase hektický! Především jsem se zúčastnil výjimečné akce v  Lošanech. Reportáž najdete v  rubrice Polemika/Názory.
     Než přikvačily na konci prázdnin deště, statečně jsem proháněl kolo. V  sobotu 22. srpna jsem splnil roční plán a dosáhl mety 3  003 km. A aby toho nebylo málo, vydal jsem se po menším váhání 28. srpna ještě jednou do Trenkovy rokle. O této tradici píšu už v  Ozvěnách Vysočiny, za posledních 17 let jsem projel tím těžkým terénem pošestnácté. Ujel jsem nejkratší cestou 75 km, z  toho vedlo 12 km v  terénu po bývalých lesních cestách. Pokud bylo dříve nejhorších těch 14 brodů, tak nyní je tomu naopak. Zlatá Bobrůvka! V  jednom místě jsem raději kolo vedl několik desítek metrů korytem navíc, než se trápit na souši přes kmeny, větve, bahno, metrové prolákliny. Kolo jsem občas přehazoval přes stromy, jindy jej podvlékal, terénem převážně vedl, ale občas nebylo kam šlápnout. Bahno jsem měl i na ponožce, byl to prostě branný závod naprosto neschůdným terénem. Ty cesty nemohou dát České lesy do pořádku ani za 10 let, a tak zřejmě tato tradice končí. Snad příští rok vymyslím něco jiného…
     Mějte všichni hezký konec léta. S  podzimem snad začnu něco více čmárat…
                                                                                                          Hynek Jurman
Foto: Hezké a nehezké! Naše modrooká Amálka a jako kontrast příšerná cesta u Trenkovy rokle

19.9.2020

Vážení a milí,
     naše parta jezdí především po stopách Antropoidu, Silver A, Mašínů… Prostě navštěvujeme místa spojená s  2. a 3. odbojem. Pátý zářijový den jsme vyrazili do Pardubic a díky dr. Kotykovi mohli zevrubně navštívit i kostel sv. Bartoloměje, kde nás nejvíce zajímal náhrobek Vojtěcha z  Pernštejna. Údajný český Tutanchamon zemřel za podivných okolností a kdo prý otevře jeho hrobku, zemře! Píšu o tom kapitolku v  Ozvěnách Vysočiny, ale najdete to i ledaskde jinde. Pak jsme podrobně prošli tzv. Zámeček, správně Larischovu vilu. Tady se loučily i oběti z  Ležáků a na nedaleké střelnici pak došlo k  popravám. Z Pardubic zde našli smrt třeba Arne Veselka, Taťána Hladěnová, Věra Junková…
     Odpoledne jsem chodili po stopách Alfréda Bartoše, až jsme došli k  místu, kde zemřel.
     Zájezd do Starého Svojanova a okolí jsme zvládli 15. 9., ale dalšího dne už se účastníci nesešli. V  pondělí 21. 9. mám přednášet v  Okresní knihovně Žďár, ale kdoví, jak to ještě dopadne… Vir už zase řádí!
     V  rubrice Polemika-Názory dávám reakci na teorii Ing. Petra Kunčíka. On je přesvědčen, že na každém větším kopci od Předklášteří po Koroužné stálo v  6. století hradiště, že zde Keltové bojovali s  příchozími Slovany, překládaly se tu řeky a děly se další věci! Článek mi redaktor Nedvědicka odmítl otisknout, tak jej dávám sem!
     Držme se!
                                                                                                                  Hynek Jurman
Foto: Dva záběry z  Pardubic.

5.10.2020

Přátelé,
     minulý testík se jmény zastřelených zůstal nepovšimnut. Taťána Hladěnová i Věra Junková nechybějí v  mém románu V  zatáčkách, ale žádný Arne Veselka nepadl. Majitel hotelu Veselka se jmenoval Arnošt Košťál, zvaný Erno. A byl opravdu popraven. Když už jsme u heydrichiády, tak zajímavou knihu Hana a Václav Krupkovi napsal náš pardubický přítel Jiří Kotyk.
     Přednáška v  Okresní knihovně Žďár o ženách z Vysočiny byla příjemná, ale teď už jsme opět v  kultuře omezováni. Dokonce i ve zpěvu… Dokud bylo hezky, jezdil jsem stále na kole a překračoval plán. 24. září jsem měl na kontě 3  480 km, ale teď v  nečase jezdit nemusím. Jeden z  cyklistických zážitkům vkládám do rubriky Čtení.
     Devatenáctý zářijový den jsme měli další ročník Memoriálu Jiřího Mikuleckého v  Nedvědici. Zúčastnil jsem se jenom na hřbitově a hned ujížděl do Švařce, kde Libor Jan a Jirka Štourač křtili svoji knihu Švarečtí permoníci. Kromě ní chci upozornit na publikaci Erich Roučka (seženete ji v  blanenském muzeu a o moravském Edisonovi ji napsal Jaroslav Šejnoha, rodák z  Vítochova) a na spíše rodinný tisk mého příbuzného Zdeňka Pospíchala Zde někdo sleduje roky. Vynálezcova babička byla setrou mého dědy a o všech publikacích tu napíšu více příště. A chystám vložit i své poslední dílko vzniklé v  TIC Bystřice, Z  Hanebnice do Pičulína.
                                                                                                               Hynek Jurman
Foto: Obálky publikací, které jsem v  poslední době rád přečetl.

17.10.2020

     Přátelé,
     aktuálně se valí tolik událostí, že je člověk sotva udrží v  hlavě. Na papíru to bude jistější. Covid řádí jako zběsilý a republika se zase zamyká, Babiš pláče po krajských i senátních volbách a Zeman zase zaprasil a pozurážel umělce i podnikatele, takže mu Hůlka vrací metál. K  tomu zrovna dneska zasahuje policie na FAČRu a konečně zadržela StB Berbra. A můj hošík to zase musí komentovat do televize, rádia i novin. Před pár dny vysvětloval, proč fotbalisté ve Skotsku poklekli a předtím, jak je to s  reprezentací, když řádí Covid 19. Z  fotbalu je nejbizarnější to, že fanoušci, experti i politici pranýřují rozhodčího za to, že správně postupoval při penaltě proti Slávii. Už jsme si tak zvykli na ohýbání zákonů a pravidel, že chceme lynčovat toho, kdo je dodržuje do puntíku! Hodně smutné!
     Líbil se mi názor čtenáře Měcháčka na zadržení Berbra: „By mohl Prymula otevrit na jeden den hospody, at to muzeme poradne zapit :)“.
     Ostatní jen telegraficky. Už v  létě vyšlo druhé vydání žádané knihy Chudobín. Navíc je tam kapitolka o borovici, Evropském stromu roku. Autoři využili i jednu moji fotografii.
     Známý herec autor a režisér Antonín Procházka přečetl v  létě jedním dechem moje Martyrium a pod dojmem četby se rozjel na výlet na Studnice. Což autora těší…
     Je smutné, když někomu finančně přispěji a obratem od něj chodí jedna žádost za druhou. Za minulé dny mi tu leží obálky se žádostí od Bazalky (dokonce 2), Lékařů bez hranic a UMÚN. Váhám už je otevřít. A po netu došla žádost o pravidelné příspěvky Milionu chvilek a teď i o podporu filmu Poslední závod. Příběh Hanče a Vrbaty mě fascinuje dodnes, ale neměli by přispívat namísto důchodců magnáti, politici, advokáti, soudci, teď už i učitelé?
     Díky za další ohlasy na můj odchod do důchodu a na články v  Bystřicku, které tolik lidí rádo čte a někteří mi to i napíší. V  poslední době díky za milá vyjádření Ing. Jiřímu Maršálkovi, Věře Kukačkové, Ing. Aloisi Uhlířovi, Jaromíře Knoblochové, Láďovi a Martině či Janu Jindřichu Večeřovi.
     Do rubriky Polemika-Názory dávám příspěvek, který se redakci Bystřicka k  otištění nehodil. A do Čtení vkládám malou recenzi na publikace, jejichž obálky zde zazářily minule.
                                                                                                                   Hynek Jurman

3.11.2020

     Přátelé,
     tak máme za sebou zase 24. říjen. V  naší rodině zvláště památný den. Aspoň telegraficky, i s  událostmi mimo rodinu:
     24. 10. 1929 se narodil můj tatínek Hynek Jurman. V  den, kdy padla newyorská burza…
     24. 10. 1942 byli v  Mauthausenu popraveni podporovatelé a rodinní příslušníci atentátníků na Heydricha…
     24. 10. 1945 bylo založeno OSN (Charta OSN vydána už v  červnu)…
     24. 10. 1990 vznikly Ozvěny Vysočiny…
     24. 10. 2019 se narodila moje třetí vnučka Amálka…
     To předposlední datum by mi uniklo, nebýt kameramana Karla Slacha. Volal mi několik týdnů předem, že pozorně četl a že by se mělo k  tomuto výročí něco natočit. Už jsme to nestihli, ale třeba nějaký dokument o Vysočině uděláme. O avizovaném vzniku píšu v  Ozvěnách Vysočiny na s. 156 a v  rubrice Čtení dnes přináším úryvek.
     Nový ministr zdravotnictví Blatný podepsal prohlášení Milionu chvilek pro odstoupení Babiše, který mu teď dělá premiéra. To jsou ale paradoxy…
     Kvůli covidu jsem strávil říjen převážně v  dobrovolné izolaci a po 4 měsících a 4 dnech se zase pustil do rodokmenu. Po matrikách jsem se dostal i ke sčítacím operátům. A dobádal jsem další osobnosti: tenoučkým svazkem jsem příbuzným i s  muzikologem a prvním rektorem JAMU Ludvíkem Kunderou, spisovatelem Milanem Kunderou, básníkem Ludvíkem Kunderou i malířem Rudolfem Kunderou! To jsou parádní příbuzní! Kdybych to tušil, mohli jsme to v  Kunštátu s  Ludvíkem při častých návštěvách probírat…
     Tak všem hlavně hodně zdraví!
                                                                                                                    Hynek Jurman

Foto: Moje vnučky: necelých 16 let, 10 let a 1 rok.

19.11.2020

     Vážení přátelé,
     tak máme zákaz vycházení jako za heydrichiády a já to své podzimní izolování doma přirovnávám k  pobytu Gabčíka, Kubiše a spol. v  kryptě kostela v  Resslově ulici. Jsem podobně akční, nikam nemohu. Nic se nekoná! Ještě aby někdo pozvedl poklop a nezvolal: „Vzdeeeeejte se, nic se fáááám nestane!“
     Sedmý listopad jsem nezasvětil oslavě VŘSR, ale v  TV Art pozorně sledoval film s  Michalem Prokopem „Až si pro mě přijdou…“ Když přijel na Slavnosti jeřabin 1995 do Žďáru jako náměstek ministra kultury, někdo nás tam sehnal do hloučku na focení. Jako písmáka mě přizvali také. Bylo nás pět! Maličký Ludvík Kundera a čtyři chlapi takřka dvoumetroví. Radslav Kinský, Michal Prokop, já a toho posledního už si nevybavuji. Ta fotka vyšla v  regionálních novinách, ale už ji asi nenajdu. Tehdy jsem netušil, že jsem s  Michalem příbuzný, i když ne pokrevně. Bratranec mého táty (a bratr letce Adolfa), František Jurman, malého Michala vyženil, protože si vzal jeho rozvedenou maminku. Hezký úlovek do rodokmenu, co říkáte?
     S  Michalem jsem si vyměnil pár mailů a ubezpečil se, že je to opravdu fajn chlap. S  některými větvemi našeho rodu se stýkal dlouhodobě a Adolfova dcera Kathrin mu z  amerických a anglických nahrávek stahovala texty, které u nás Michal zpíval.
     Vzpomenuli jsme 400. výročí bitvy na Bílé hoře. Dle historiků následné barokní období nebylo takovou tragédií, jak dříve mínili vyznavači Temna.
     A 15. 11. vzpomínáme 350 let od úmrtí moudrého J. A. Komenského! Kdysi mě zasáhl jeho Labyrint světa a já na něj napsal variace, sbírku veršů. O tom, jak se tehdejší problémy stále opakují a ani dnes nekončí. V  nové rubrice V  labyrintu světa nabízím kousek z  ní, skladbu Bída vrchnosti. Opět aktuální, vrchnost nikdy nevidí dolů pod stoly, kde by jenom červ chtěl jednat po právu…
     V  roce 1992 vyšla sbírečka tiskem s  doslovem básníka Jindřicha Uhra, hned v  únoru se z  ní recitovalo na oslavě 90. narozenin Leopolda Mazáče a v  listopadu pak v  Kulturním domě v  Bystřici na oslavě výročí Komenského. Bylo tehdy 400 let od jeho narození a já celé to léto prováděl zájezdy Beneluxem do Naardenu k  jeho hrobu. A program těch zájezdů si dal sponzor do mé sbírky. Však jsem tehdy nejen naspořil na první počítač, ale poznal jsem na té cestě svoji paní Úžasnou, která má něžnou dušičku a nejvíce ji těší, když jsou lidé kolem ní spokojeni…
     Tak brzký návrat z krypty!
                                                                                                                                  Hynek Jurman

5.12.2020


     Přátelé,
     8. listopadu 2020 zemřel ve věku 95 let sochař Zdeněk Macháček. Kdo by neznal jeho sochy a Galerii z  ruky na Křížovicích! Rád jsem k  němu jezdil, hlavně na přelomu 80. a 90. let. Jednou jsem jej přistihl, jak zrovna čte moji povídku v  Rovnosti. Kdo by neznal jeho dřevěné plastiky a zvlněné krajiny. Sochy odlité z  litiny má ve Štěpánově a v  Bystřici.
     Minule jsem příspěvek odevzdal ještě před 17. listopadem, a tak jsem tohle výročí nezmiňoval. Že nám 17. listopad zcela změnil život k  lepšímu, to je zbytečné opakovat. Moje tehdejší nepřekonatelná euforii je zachycena v  románu Daleko do sametu.
     Hodně teď pracuji na rodokmenu. Jsem ve fázi, že celý den bádám a vyjde z  toho nějaké ověřené či opravené datum. Text už nepřibývá, ale piluje se. A baví mě to…
     A pak stále přemýšlím o Komenském a Labyrintu. Svoji sbírku z  roku 1992 jsem už přepsal skoro celou do počítače. Je to silné téma a moje tehdejší dílko snad zařadím k  tomu nejdůležitějšímu, co jsem napsal. Vedle Martyria…
     Řízením osudu tehdy vyšla úvodní báseň v  malém sborníčku k  90. narozeninám Leopolda Mazáče a redaktor ji zapomněl zařadit do vydání celé sbírky. Píšu v  ní, co nastartovalo můj zájem. Jak jsem v  Doubravníku držel v  rukou první vydání z  roku 1631. Byla tím trošku narušena logičnost sbírky. Možná to vydám ještě jednou, komplet. Zatím zařazuji do rubriky V  labyrintu světa.
     Hezký adventní čas!
                                                                                                         Hynek Jurman

Obrázek: Grafický list Anny Poustové, který poskytla do vydání mé sbírky v  r. 1992.

19.12.2020

     Vážení a milí,
     jedním z  mých posledních úkolů před odchodem do důchodu bylo domluvit s  výtvarníkem bystřickou PF. Určitě jsem se toho zhostil dobře, neboť jsem domluvil Jirku Štourače a ten provedl precizní dílo s  motivem vítochovského kostelíku. Bystřičané PF dostávají do schránek, celý region ji najde na titulní stránce Bystřicka (do nějž mimochodem přispívám od založení v  lednu 2006, příspěvky jsem měl ve všech 180 číslech). Vzdálenější čtenáři je najdou na https://www.bystricenp.cz/ či přímo s  rozhovorem s  autorem na
https://www.bystricenp.cz/data/File/noviny/2020/prosinec%202020%20www.pdf
     V  předvánoční čas vydalo Město Bystřice n. P. ještě dva kalendáře. Ten nástěnný se mi nelíbí ani za mák, vedení města chtělo prodat své budovatelské činy, které však nejsou příliš fotogenické… Zato stolní kalendář, to je paráda! Na každém listu kostel či kaplička z  Bystřicka a text je hlavně v  úvodu převzat z  mé brožury o církevních památkách v  okolí. Však s  ní také kalendář koresponduje…
     Nastává čas Vánoc a přelomu roku, tedy i čas bilancování. Před rokem jsme se nemohli prodrat Staroměstským náměstím, letos je dost vylidněné. Ale když už jste v  důchodě, nebilancujete jenom rok, ale trochu i celý život. I já se zamyslel, tentokrát nad osobnostmi, které jsem v  životě potkal. Zamyšlení Pil jsem s  Bicanem a seno obracel s  Lukavským, najdete v  rubrice Autor, která byla dosud příliš strohá. Jen to čtěte s  nadhledem a úsměvem. Není to jen chlubení, chce to dodat ty zmíněné smajlíky!
     Všem přeji požehnané Vánoce, šťastný nový rok 2021, hodně zdraví a málo virů!
                                                                                                                                           Hynek Jurman