Hynek Jurman

20.1.2012

Jak už to tak bývá, nový rok se rozbíhá ve starých kolejích. I u mne. V půli ledna jsem si zajezdil do Brna a desítky hodin tam strávil na Výstavišti při Regiontouru. Už tradičně se blíží „Bystřicko čte dětem“, tedy týdny večerního čtení. Myslel jsem, že mě to letos mine, ale pak jsem během pár hodin přislíbil číst v Rožné, Velkých Janovicích a Lísku. Už dříve jsem slíbil literární besedy ve Velkém Meziříčí a v Bystrém, a tak budeme besedovat a číst, což je celkem fajn.
Na psaní jaksi není čas, ale zato na čtení ano. Nadále vystupujeme s ochotnickým divadlem, pohádku jsme už hráli třikrát ve Štěpánově, dále v Nedvědici, Olešnici, nyní i v Bystřici, a to ještě čeká minimálně Rovečné a Žďár. Po čtyřech letech jsme obnovili košíkovou ve Štěpánově, no je to nářez, hrát s mladíky.
Kde hledat ještě další radosti? Určitě v potomcích, jak jsem se přesvědčil na konci roku. Když Vás přechytralý prvňáček, v mém případě vnučka Anežka, označí za dědečka Humberta a vítá Vás: „Já se tolik těšila! Jsi nejlepší děda na světě!“, tak to je prostě radost. A totéž, když se 16timěsíční Zinočka moudře usmívá, nebojí se Vás a naopak začne kňourat, kdykoliv chcete odejít.
Užívejte si tedy svých potomků a pokud je ještě nemáte, tak na nic nečekejte a pospěšte si! To není jen ta zprofanovaná štafeta, to je více předávání radosti, štěstí, úsměvů...
Jiný můj potomek, dcera Lucie, mi vždy k svátku, narozeninám i Vánocům dá pokaždé novou knihu o Heydrichovi. Tentokrát jsem od ní dostal hned dvě a já z nového vydání Andrejsovy knihy „Smrt boha smrti“ doplním ještě pár údajů o Čurdovi do brožury (2. svazek SeSHITH). Andrejs tam má pár zajímavých detailů, kritizuje ostatní autory včele s Ivanovem, ale sám také nemá v mnohém jasno a plete si třeba Novou i Starou Hlínu navzájem. To už je asi to prokletí nekončících záhad kolem Heydricha...
Příště přidám pár slov Jiřího Kajínka. Otevřete si Tři kosočtverce, děj vrcholí. Příští kapitolka už bude předposlední.
Zdraví
Hynek Jurman

6.2.2012

Milí čtenáři a přátelé!
1. Díky za všechna milá přání, kterými jste mě začátkem února zahrnuli!
2. Mezi ctitele našeho regionu patří i známá česká celebrita a hrdina stejnojmenného filmu, Jiří Kajínek. Již na konci roku 2009 mi napsal: „Žijete v zajímavém a pěkném prostředí Vysočiny. Sám jsem vyrůstal a dlouho žil v Železných horách, což je vlastně také takový okraj Vysočiny. Také hezké místo.“ A nyní, po dalších dvou letech, ocenil leták o Zubštejnu a hodnocení spojil se svojí kauzou: „Ono je to celkově smutné. Zubštejn je radost.“
3. Dne 17. ledna mě navštívil pan Miroslav Kasáček a věnoval mi svoji a Navarovu knihu „Mlynáři od Babic“. Opravdu skvělá četba pro každého, kdo volá po návratu komunizmu a stýská si, že tehdy bylo lépe. Kniha dokládá, jak dobře tehdy bylo - muži se mučili a popravovali, ženy byly okrádány o všechen majetek a stěhovány z místa na místo, děti pronásledovány celá desetiletí. Zavilejší režim těžko někde najdete!
4. Naše ochotnické představení sklidilo i v Bystřici velký úspěch. Ocituji alespoň poslední větu z chvalozpěvů paní Pechové: „A čerty máte pěkný, baculatý!“
5. Se Zdenálem „Kroupou“ jsem v roce 1994 objel na kole Vysočinu a napsal o tom. Stejný kamarád si teď po basketu postěžoval, jak se těžce hraje proti klukům o 20 let mladším. Uklidnil jsem ho tím, že proti mně hrají hoši mladší o 40 let...
6. Dnes předposlední díl Kosočtverců, příště se dozvíte, kdo celou zápletku nepřežije.
Vy přežijte ve zdraví zimu!
Hynek Jurman

20.2.2012

Milí čtenáři a přátelé!
Také máte Faccebook? Dozvíte se na něm plno úžasných novinek, třeba že „uživateli Haňuli se líbí stav uživatele Jany a uživatel Klement okomentoval stav uživatele Edvarda“. Prostě kdo nevyvíjí smysluplnou činnost, má čas na podobné nesmysly. Ale i ve Faccebooku se občas může objevit něco zajímavého. Kdysi jsem učil Edvina Mehaniju, utečence z Bosny, on mne teď našel na Faccebooku a napsal mi, jak vzpomíná na dobré české lidi. Přetiskuji bez úprav:
Edvin Majla Marizela Mehanija 25. leden 15:21
ti vipadas stejne hned jsem vidjel ze si to ti a ti asi poznas chorvatsko jedes jako turisticki vodic ja pridu tento rok s manzelkom do prahi hcu kupovat neake auto mozna pridu do bystrice abi se vidjeli ja nemuzu zapomnet jak jste vi vsehni bili dobri lidi i dobre se ophodili k mni moc te pozdravuju, preju moc zdravi scesti k narozeninam pozdrav z BOSNI A HERCEGOVINI.
Dnes končí příběh Tří kosočtverců. Jak se dozvíte, hlavní hrdinové to měli spočítané...
Příběh vychází, podobně i povídání o Čurdovi a Antropoidu, v sešitovém vydání. Vracím se tak k projektu z počátku 90. let, kdy jsem měl stovky zájemců o Ozvěny Vysočiny (vydal jsem jich 15 dílů). Podobně jsem tehdy tiskl i jiné poznatky, vyšla třeba brožurka o Býčí skále, další o cestách do Londýna, po Skandinávii ad. Loni jsem v sešitové formě vytiskl vzpomínky mého otce Hynka Jurmana a před nedávnem druhý díl těchto vzpomínek. Nyní si tedy můžete objednat dva svazky z nové edice SeSHIT.

Hynek Jurman

08.3.2012

Vážení a milí,

seriál Bystřicko čte dětem pomalu spěje do finiše a i já se v něm čtyřikrát omočil - v Rožné, Lísku, Velkých Janovicích a ve Zvoli. Tentokrát jsem četl nejen ze svých děl,

ale začínal jsem Jaroslavem Foglarem (Boj o první místo), pak přešel na románek Ve znamení zubří hlavy a končil pověstmi ze svých sbírek. Ohlas byl docela pěkný,

nejvíce mě upoutala čtenářka v Rožné, která se pochlubila, že před 21 lety byla na jedné z mých vůbec prvních besed o pernštejnských pověstech. A pak pan Groulík

z Velkých Janovic, jenž si donesl k podpisu zhruba desítku mých knih. Když jsem se nad tím podivil, skromně dodal, že vzal jen něco z toho, co má doma…

Když jsem 2. března, na Anežku, telefonoval s vnučkou Anežkou, uvědomil jsem si, že už minimálně čtyři generace bádáme a čteme o nejrůznějších záhadách. Vždyť o

den dříve jsem předal knihu o bermudském trojúhelníku svému otci a teď na mě spustila Anežka doslovně: „Dědo, víš co stalo? Franklinu Rooseveltovi se zjevovala

mlhavá skvrna, ve které identifikovali ducha Abraháma Lincolna…“

To jsem tedy zíral. Já jako prvňáček neřekl více než že Ema má mísu a máma mele maso, zato prvňáček Anežka identifikuje duchy. A dodala cosi právě o Bermudách i

o yettim. Čte teď knihy o záhadách, neboť slabikáře louskala už ve čtyřech letech. A tak ať žijí záhady!

Abych nezapomněl, pozitivní zprávu o knize „Partyzánská odysea“ snad přinesu už příště.

Tak ať už máme počasí na kolo!

Hynek Jurman

23.3.2012

Hezké jaro!
Dovolte, abych se ohlédl za druhou březnovou dekádou.
a) Počasí cyklistice opravdu přálo, cestami mezi Vírem, obcí Chlébské (bledule tam zase všude rozsvítily břehy potoka), Doubravníkem a Pernštejnem jsem překonal letošní první stovku kilometrů.
b) Derniéra štěpánovských ochotníků se 17. 3. v Rovečném vydařila, přidávám fotku z děkovačky. Pohádku jsme vyšperkovali vlastní improvizací a pobavili se i sami.
c) Ke kauze městské muzeum jenom tolik, že osobně zdejší expozice vždy chválím, doporučuji a muzeu i s jejími zaměstnanci fandím, což nejlépe dosvědčuje i úvod chystaného 3. vydání průvodcem městem Bystřicí. Muzeum je tam mezi předními lákadly i s poznámkou, že „bez jeho návštěvy neporozumíte Bystřicku“. Jako lákadlo by samozřejmě mělo být otevřeno v souladu s provozní dobou. Ne jako v pátek 16.3., kdy přijeli dva zájemci až z Chomutovska a do expozic se nedostali. A nemělo by se stávat útulkem pro ty, kteří nemají co na práci. Existuje totiž „profesionál“, který nemá kam jít, a tak si jde sednout na muzeum. Učiní tak v pondělí, v úterý, ve středu, ve čtvrtek i v pátek. O víkendu někoho přemluví, aby s ním šel do hospody a v pondělí už zase míří na muzeum. Jde-li o člověka sociálně nepřizpůsobivého, tak takový vůbec nepřemýšlí o tom, že někoho obtěžuje a zdržuje. Prostě muzeum je stánkem poučení a nikoliv útulnou. Tečka.
d) Kniha Partyzánská odysea se v týdnu po Josefu konečně dostala do tiskárny, věřme tedy, že do cca dvou týdnů bude na pultech. Dlouhá doba realizace mě mrzí, neutuchající zájem čtenářů a knihkupců napovídá, že ukázky zaujaly a o knihu bude zájem.
e) V rubrice Čtení připomínám mediálně známou kauzu lidického vraha a dokládám její aplikaci v románu Boh. Hrabala.
Hezké jaro!
Hynek Jurman

3.4.2012

Vážení přátelé,
dovolte mi malé aktuální zamyšlení. Na TIC nás navštívila 27. 3. historička a prohlásila: „Pan Sadílek je příkladem toho, jak by se psát nemělo!“ A začala kriticky a fundovaně cupovat jeho díla o Černvíru a Pikárci. Kdybych měl povahu páně Dvořáčka, hned bych se přidal a Sadílka bych probíral po celý rok, měl bych kanón na dlouho nabitý. Ale já to pouštím z hlavy, i když mi samozřejmě vadí, když samozvaný „profesionál“ napíše, že kostel z roku 1924 je románský. Ale na rozdíl od Dvořáčka já čtenáře neovlivňuji a nechávám to na nich.
O den později jsem měl přednášku o Žďárských vrších v Bystrém. Bylo to příjemné, milé, přišlo hodně lidí, poslouchali mě přes dvě hodiny a měli zájem o mé knihy. Prostě radost, samí dobří rodáci a nakonec návštěva u kmotra mé knihy o Bystřici Jiřího Štourače. Kdybyste tušili, jaký podnájemník se k němu chystá! Brzy Vám to prozradím…
Z Nice komentoval, včetně prvotního zdaru a následného nezdaru Michala Březiny, Mistrovství světa v krasobruslení můj syn Michal. Když mu v pátek 30. 3. předával slovo moderátor z Vinohrad se slovy: „Hezké dopoledne, Michale,“ odvětil tento obratem: „Hezký celý den!“ A z rozhlasových vln bylo slyšet úsměv a tento úsměv se šířil do tisíců domácností, hřál u srdcí a já si v duchu řekl, ten kluk se povedl. A okomentoval to celé brilantně!
Někdy se však některý člověk nepovede, objeví se skutečný lidský zmetek. A zmetku není nic svatého, a tak se stále dožaduje slova, do všeho chce mluvit, všechno hodnotit, kádruje pracovní výkony lidí, o nichž vůbec neví, co dělají, hodnotí plný záště i jejich produkty a vůbec mu nevadí, že jeho názor je krajní a ojedinělý, naopak mu jde o to, aby právě jeho názor bylo nejvíce slyšet, a protože je to zmetek, tak při diskuzích případné souhlasné respondenty neprověřuje, co jsou zač (zřejmě proto, že si nejčastěji přizvukuje pod cizími jmény sám a sebe prověřovat nemusí), ale běda, když se objeví názor opačný, to rázem projeví talent konfidenta, udavače, donašeče pouliční organizace, to se najednou ukáže až na dřeň jaký opravdu je, to si hned zjišťuje, v jakých krajích se jméno oponenta vyskytuje a kolik je takových jmen v republice a záští se div nepodělá. A protože s oponentem diskutovat nesvede, tak takový zmetek od diskuze často odbíhá za starostou a dalšími úředníky a často oponenta udává do komise, protože na normální soud je příliš zbabělý, a tak různými výhrůžkami a polopravdami drží komisi v šachu do té doby, než to nadřízená komise prohlédne a určí, že diskuze není urážka a že by to měl i zmetek pochopit. Jako se stalo v jeho sporu s jistým neohroženým mužem, který opravdu není můj bratranec…
Takový duševní zmetek nenechá jedinou anketu na lidech, ale každou chce ovlivňovat, takže po hospodách sbírá podpisy pro strom nedaleko své chalupy, anketě o památkách stále vytýká, kde mají být hranice ankety a pro co by se mělo hlasovat a pro co ne a do ankety o osobnosti takový zmetek, pozor, nikdo jiný než zmetek to neudělá!, dokonce navrhne svého příbuzného a spustí celou smršť s upravenými lístky, které posílá přes své příbuzné a blízké, až ta smršť celou anketu rozmetá. A protože je to zmetek, tak u oponenta prokádruje celé široké příbuzenstvo a za bratrance označí každého, kdo se oponenta zastane. Sám naopak o válečném angažmá vlastní otce skromně pomlčí, na svého poúnorově akčního strýce také raději zapomene a ani udavačky sestřenice raději nepřipomíná. Raději se obuji do druhého. A tak to s tím zmetkem máte, naštěstí je ho tolik slyšet, že si stále více lidí uvědomí jeho existenci. A stále více lidí přijde se vzpomínkou na nešvary zmetka a celého jeho rodu, zatímco on si naivně myslí, že pamětníci už odešli. O nikoliv, pane zmetku! Ale nechme zmetky zmetky a podívejme se raději na pan Dvořáčka. V rubrice Polemika-názory Vám o něm něco prozradím. Třeba jak rozesmál celou komise soutěže „Nositel tradic“. Ale přitom to myslel vážně…
A nakonec zpátky k Michalu Jurmanovi. O velikonočním týdnu by měla být vytištěna v nakladatelství Barbara jeho básnická sbírka „(V)Stupnice do novoduru“. Já vám dílko tohoto dobrého člověka, reportéra a básníka doporučuji a pokud si knížku objednáte na adrese barbara.sel@seznam.cz, podpoříte nejen Michala, ale vydávání další poezie vůbec.
Moje pověsti „Pernštejnský tis“ půjdou do tisku naopak hned po Velikonocích a v květnu bych je rád veřejně prezentoval. Podrobnosti příště. A po Velikonocích se též konečně objeví „Partyzánská odysea“.
Všem hezké Velikonoce a nebuďme zmetky, nechme věcem volný průběh!
Hynek Jurman

3.5.2012

Hezké dny!
Stejně rychle a nečekaně, jako se v dubnu střídaly extrémně ledové a horké dny, jsem odjel do lázní v Třeboni. V pondělí před Velikonocemi mi přišlo předvolání a ve středu v poledne jsem nastupoval. Vše bylo nakvap, a musím se proto mnoha lidem omluvit. Především těm, kteří mi poslali těsně před Velikonocemi sváteční přání a já na ně neodpověděl, neboť jsem netušil, co mi doma ve schránce leží. Také jsem musel přeložit přednášku o konci 2. světové války pro MGS ve Velkém Meziříčí. Přednáška se tam tedy uskuteční 5. června od 14.30 hodin.
V lázních sice počasí nepřálo cyklistice, ale tím více jsem se mohl věnovat léčebným procedurám a nočnímu společenskému životu, díky němuž jsem ztratil 5 kg živé váhy. Takže super, navíc výborný kolektiv se zájmem o tyto stránky, některé ohlasy by si zasloužily zveřejnit, ale to už bych se moc chlubil!
Potešila návštěva čtenáře z Prahy v poslední dubnový den. V knihkupectví Vávrová vykoupil několik mých svazků a pak přišel do TIC shánět další knihy Hynka Jurmana. Překvapivě potkal autora, poděkoval mu za celé obsáhlé dílo a neodešel s prázdnou. A autor děkuje jemu za přízeň…
V rubrice Polemika-názory jenom načrtnu několika větami kontraproduktivitu pana Dvořáčka, více se jím zabývat nebudu, nezaslouží si to. Zcela se znemožnil svojí „pracovní kritikou“ kolektivu, o němž vůbec nic neví, takže každý vidí nulovou hodnotu jakéhokoliv dvořáčkovského snažení. Ve stejné rubrice najdete otevřený dopis vydavateli Pokornému, který tento „formát“ samozřejmě neotiskl, neboť čestnost, objektivita i chlapáckost jsou mu na hony vzdáleny. Snad jeho zákazníci časem otevřou oči a odejdou ke komukoliv solidnějšímu… Z dopisu pochopíte vše.
Do rubriky Čtení jsem slátal pár zážitků z lázní. Bez ladu a skladu, sorry… Ze slíbených knih hledejte příště podrobnosti o pověstech Pernštejnský tis a Partyzánská odysea. Obě knihy jsou čerstvě vytištěny, ale ještě je čeká cesta na pulty a k autorům.
Hotová je však sbírka Michala Jurmana „(V)stupnice do novoduru“, kterou navrhuje vydavatel na Ortenovu cenu za poezii. „Jurmanova poezie, to jsou brilantní a současně hravá metaforická a metonymická spojení slov s přesným myšlenkovým obsahem,“ píše vydavatel. Více najdete na www.nakladatelstvi-barbara.cz - poezie, kde je též odkaz na objednání sbírky.
Mějte se hezky a konzumujte vitamíny!
Hynek Jurman

16.5.2012

Vážení přátelé, tak pěkně bod po bodu:

1. Počátkem května 2012 vyšla sbírka pověstí pod názvem „Pernštejnský tis“. V pořadí už 5. vydání pernštejnských, potažmo bystřických pověstí se určitě zase bude těšit čtenářskému zájmu.Vydání knihy je zaměřeno k letošnímu Roku Pernštejnů a finančně bylo podpořeno z rozpočtu města Bystřice nad Pernštejnem. Knihu ilustrovali hned dva výtvarníci z našeho kraje, Stanislav Bělík a Libor Balák. Oproti minulým vydáním (mezi čtenáři jsou rozšířena i dvě s názvem Zubštejnské dědictví) jsou některé příběhy mírně doplněny o nové poznatky a údaje, jedna pověst je zcela nová a došlo i k nepatrným stylistickým úpravám. O krásný vzhled publikace se zasloužila autorka obálky Janka Soukopová. Přímo u autora knihu koupíte za 130.- Kč, cena v obchodech bude minimálně o 30 Kč vyšší.
2. Zvu Vás na divadelní představení „Štěpánovské strašidelné putování“, které sehrají štěpánovští ochotníci premiérově v neděli 20. 5. 2012 od 18.00 v kulturním domě ve Štěpánově. Pokud předpokládáte, že hraji roli koktavého dědka, nemýlíte se. I v noční košili budu k vidění…
3. Dále zvu členy Společnosti Františka Kroha, milovníky historie, literatury i legrace na neformální posezení v Penzionu Hodůnka ve Štěpánově v sobotu 26. května od 17.30 hodin. Krátce vzpomeneme 70. výročí atentátu na Heydricha, k čemuž jsem vytiskl doplněné vydání brožurky o Antropoidu a Čurdovi. Dojde i prezentaci nového vydání Pernštejnského tisu a následovat bude volná zábava.
4. V rubrice Čtení najdete malé vyznání Bystřicku.
PS: Závist „Jarmily Frolíkové“ je hrozná věc (viz diskuzní fórum Města Bystřice)! Všichni se baví, neboť pana Dvořáčka každý pozná podle obsahu i stále stejných chyb v pravopise. A podle zášti, v té se mu nikdo nevyrovná…
Hynek Jurman

30.5.2012

Vážení přátelé,

život kolotá neuvěřitelným tempem, člověk se opravdu nenudí, nemá čas stahovat fotky, zařazovat své a synovy nové knihy do regálů a psát aktuality. Někdo jiný

přitom má čas kritizovat vše a pořád, to je jasný negativista, kterého jen máloco potěší. Snad aspoň odborářské demonstrace v ulicích. Co je to za „odboráře“ a

„odborníky“ krásně ukázal článek v Reflexu č. 17. S těmito převážně křiklouny, vypitky a sprosťáky už někde někdo určitě něco vyhrál, zbudoval, vyřešil. Kdepak, řešení

neleží na ulici… Naše problémy totiž nejsou vůbec politické, nýbrž ekonomické.

Kázal vodu a pil víno, platí o největším mravokárci Davidu Rathovi. „A jestli si politická strana myslela, že jím jako železným pluhem může orat pole, jehož úroda bude

její, měla by stát před soudem také,“ napsal Ludvík Vaculík v Lidových novinách 22.5. t.r. v zamyšlení „O nešťastném Davidovi“.

Když jsem minulý týden projížděl na kole Polabím, paní v brandýském muzeu mi kromě razítka nabídla i jakési středočeské noviny, které označila za Ráthoviny. Nechtěl

jsem je, ale přemluvila mě, ať se podívám, že na každé straně musel mít hejtman Rath fotografii, že to vyšlo ještě před jeho zatčením. Opravdu, klidně Vám ty noviny

ukáži. Rath místo Stalina, jako by zavanul dech a duch té doby… Kult osobnosti jako hrom a jen za peníze daňových poplatníků. A strana doktora Ratha si říká

demokratická a její předseda už dělal stafáž celé řadě průserářů. Od „křišťálově čistého“ Standy Grosse, přes natlakovaného Paroubka až po hejtmana Ratha,

srdečnost z jejich fotografií jen září. Není už na čase, pane Sobotko, abyste opustil také politickou scénu? I kdybyste sám nic nespáchal, už jste se tu dosti zprofanoval,

není už snad profláknutějšího politika. A poslaneckými náhradami jsem si již bydlení pořídil, tak o co jde…

A po politickém zamyšlení další aspoň telegraficky.

S tričkem „Nejlepší dědeček na světě“ jsem sklidil úspěch na premiéře ochotníků 20. 5. (ohlasy jsou příznivější, než jsme všichni očekávali a dědkovi se podařilo do

hry zařadil i dr. Ratha) i u svých vnuček, z kterých mám velikou radost.

Že má psané slovo velkou váhu dosvědčuje i jeden můj článek, který vyšel před 21 lety v Rovnosti. Nyní jej hodlá přetisknout Nedvědický zpravodaj.

Už jsem toho napsal a vydal tolik, že nemám žádné větší ambice psát dále. Radost mi dělají i maličkosti. Na požádání jsem třeba loni napsal kousek lyriky na buket

skupiny Žalozpěv, jednou kapitolkou jsem přispěl do dějin nedvědické turistiky od Petra Vejrosty a malé vyznání jsem vepsal do nádherné knihy o Polné od Jana

Prchala. A nyní jsem dostal novou nabídku - napsat předmluvu ke kuchařce! To až se dozví Dvořáček, tak jistě spustí „Frolíková“ či jiná neznámá dáma mnohé

žalozpěvy…

Že mám od pana Dvořáčka rozdílný vkus, je zřejmé. Zatímco on se jako geniální znalec všeho propůjčil k hodnocení pernštejnských akcí, já skoro mlčím. Jen nemohu

souhlasit s jeho opěvováním prý geniálního Bočkova díla o Bílé paní. Nemám nic proti hudební verzi pana Titla, ale Bočkovo libreto je slátanina všech slátanin, žít

dneska, jistě by psal Boček telenovely. Když pracovnice muzea na Skalském dvoře začala široké veřejnosti děj popisovat, plénum se prohýbalo smíchy a všichni si

mysleli, že jde o výstup ala Cimrmani. Takže uvidíme…

Ve štěpánovském penzionu jsme v podvečer 26. 5. vzpomenuli atentátu na Heydricha a prezentoval jsem tam i knižní novinky. Nesešlo se nás sice mnoho, ale kvalita

byla značná, program podle toho hodnotný. Dojel i pamětník obou členů Silver B…

Partyzánská odysea a osud Věry Pilařové je konečně na světě! Kniha se rodila těžce, není asi ani úplně bez chyb, ale přináší skoro neuvěřitelná fakta o partyzánském

odboji a zrada komisaře Tůmy je prakticky poprvé dokázána. Knihu koupíte u autorů za 300.-, jinde bude dražší.

V předmluvě napsal náš přední historik PhDr. Jan B. Uhlíř, Ph.D i toto: „Předkládaná publikace stojí rozhodně za pozornost, byť její obsah není jakkoli optimistický či

povzbudivý. Autoři, kteří nejsou profesionálními historiky, odvedli obdivuhodný kus práce. Zbývá jen dodat, že kniha je zpracována především na základě studia

primárních archivních pramenů a že každý, kdo by chtěl následně interpretovat dané téma, by ji neměl pominout.“

Jo, a na kole mi to jezdí. Krizový plán na konec května zněl 800 km, ale já už měl 26. 5. plných 1 314 km. Tak hezký červen všem!

Hynek Jurman

15.6.2012

Tak zájezd do Lednicko-valtického areálu se vyvedl, ale cyklistické Podyjí nám připravilo opravdové překvapení. Nebylo to žádné fádní ježdění po rovině, pořádně

jsme si mákli. Ale též viděli a zažili!

A tak mě mrzela jen jediná věc. Když jsem dával k dobru některé své historky (někdy šlo i o fejetony z mých sbírek), pár kolegyň mi nevěřilo, že se to opravdu stalo,

jedna mě dokonce označila za Barona Prášila. Přitom jsem dával k dobru jen úlomky svých zážitků, zdaleka všechno jsem říct nechtěl. Pokud lidé takovým banalitám

nevěří, pak sami asi neprožívají vůbec nic! Není to smutné? A tak přemýšlím o tom, že kromě knihy o mém úhlavním kritikovi, kterou chci psát v klidu jednou na

důchodě (jen ještě nevím, zda půjde o rozbor faktů či raději životopisný román), se pustím ještě do psaní humoru. Vážných věcí už bylo tolik, že dále nemají smysl…

Moje přednáška ve Velkém Meziříčí (5. června) byla hojně navštívena, jen se bojím, že někteří posluchači čekali na něco jiného, na fakta o konci války v jejich městě.

Já však mluvil o odboji obecněji a zaměřil se hlavně na husovce dle přání jednoho z pořadatelů. Tak pardon!

Partyzánskou odyseu jsem osobně nevydal, vzal jsem jen 80 ks k distribuci a nemám už ani kousek. Ale seženu, kniha ještě bude k dostání!

Třetí rok jsem úředně majitelem svého domu a třetí rok rekonstruuji a buduji. Nejdříve jsem zateplil, vyměnil okna a zvenku opravil, loni došlo na vydláždění dvora a

letos na rekonstrukci koupelny a WC. K tomu se ovšem nabalila i síň a veranda, výměna 4 dveří, 2 radiátorů atd. Takže chléb s prachem beru si do práce, tři týdny mi

tekla voda jen z hadice a skoro stejnou dobu jsem byl bez záchodu. Jezdil jsem tedy po návštěvách a výletech, prostě opět náměty na humoristické vyprávění.

Kdybych věděl, co mě čeká, tak to nedělám… Naštěstí už vše spěje k dobrému a pohlednému konci!

Ať už cyklistům méně prší a mějte se!

Hynek Jurman

16.7.2012

Vážení čtenáři,

chci dnes vzdát hold starému fotbalovému internacionálu, panu Miroslavu Linhartovi, který zemřel 4. 7. 2012 ve věku nedožitých 86 let. Před osmi lety jsme se

stali příbuznými, můj syn Michal si vzal jeho vnučku Doubravku. Přináším naši fotografii, na níž jsme společně s mojí vnučkou a jeho pravnučkou Anežkou.

Miroslav Linhart, kdysi hráč ligové Slávie, Bohemians a Kladna, měl přezdívku Manda. Pod jménem Mandys vystupuje v mém románu „Být za vodó“ Byl nejen

vynikajícím hráčem, tvrdým bekem, ale i vypravěčem. Rád jsem jej poslouchal, rád jsem jej vídal. Nyní se už prohání po jiných trávnících a já jej připomínám

v rubrice Čtení malým medailónkem. Celou 11. kapitolu z románu Být za vodó pak najdete v rubrice Ukázky z knih – Být za vodó. O fotbalu je její druhá

polovina…

A tak už jen malou fotbalovou příhodu o tom, jak tento můj příbuzný okopával i Pepu Bicana. Nastupovalo Kladno proti Slávii, mužstva vedli kapitáni Josef Bican a

Honza Fábera. Bican prohodil k Fáberovi tak, aby to Linhart hned za ním slyšel: „Řekni Mandovi, že je mi už dvaačtyřicet, mám výron v kotníku a ještě bych si rád

tak dva tři roky zahrál.“ Linhart okamžitě hlasitě zareagoval „Ty Honzo, řekni tomu Bicanovi, že ještě může klidně hrát i šest let, ale ať mi neleze do vápna…“

O Antonínu Bočkovi stále živém zase příště.

Hynek Jurman

25.7.2012

Vážení čtenáři,

občas se někdo zajímá, kdo je to ten Jiří Pokorný, který vydává tiskovinu nevzhledného zevnějšku, nezajímavého až nulového obsahu, ale který se neštítí nepravdivě

kádrovat člověka jen proto, že mu jeho aktivity nejsou po chuti. Přináším tedy fotografii tohoto vzácného muže. A dodávám, že pan Pokorný není ve skutečnosti

žádným novinářem. Jsou mezi námi ještě poskoci lační peněz, kteří ještě nikdy nic zajímavého nenapsali, zato tisknou bez povolení osobní korespondenci a naopak

otevřený dopis nezveřejní. Prostě přístup ala komunisté! Přesto s ním obce Vír, Dalečín, Rozsochy a Ujčov spolupracují! Naopak spolupráce Pokorný-Dvořáček je

zcela na místě. Lidé bez morálky a cti se k sobě hodí, svůj k svému!

V rubrice Polemika-názory hledejte něco o Antonínu Bočkovi a Petru Dvořáčkovi. Jak to ten člověk dělá, ví Bůh. Už se těšíme na tu vědeckou knihu o Bystřici, kterou

tak vehementně už léta anoncuje v regionálním tisku. Nejdříve měla vyjít v roce 2012, pak posunul její vydání na 2013. Těšme se, já dělal knihu o Bystřici deset

měsíců, kolektiv profesionálů pod taktovkou pana Dvořáčka už na knize pracuje hezkých pár let, určitě to bude stát za to!

V rubrice Čtení popisuji cyklistické putování k ústí řeky Svratky, vskutku nádherné putování!

Nechť je nám všem léto milostivé…

Hynek Jurman

10.8.2012

Vážení čtenáři,

v sobotu 18. srpna cca ve 13.40 vystoupím se svými knihami na MLHAfestu ve Žďáru nad Sázavou. Akce proběhne v klubu Batyskaf na Náměstí republiky č. 11.

V programu stojí: „13:40 Hynek Jurman – pověsti Zubří země. Ukázky z knih Hynka Jurmana, který se dlouhodobě zabývá pověstmi a tradicemi kraje Vysočina. Diskuse s

autorem. Možnost zakoupení knih.“

Uvidíme, co se z toho vyvine. Kdo můžete, přijďte!

A 26. srpna ve 20.00 vystupují štěpánovští ochotníci na otevřené scéně na náměstí v Bystřici nad Pernštejnem. Že tam hraji koktavého dědka, který i zpívá, tančí a běhá

v noční košili asi už víte… Ale excelují především děvčata.

Na svatou Annu jsem došlápl na kole k letošní metě 2 500 km, takže jsem mohl další den odjet s klidným srdcem do Chorvatska. Tam jsem se bronzově opálil, užil slané

vody a už se chystám na pár dní s kolem na Berounku, byl jsem už lehce churav po tom krásném kraji…

A co dále? Uvidíme, námětů na pokračování Tří kosočtverců přibývá! Na kole mi chybí už jen 500 km. A rýsuje se i leccos jiného a mimořádného…

Hezký zbytek léta!

Hynek Jurman

29.8.2012

Vážení čtenáři,

tak jsem zvládl jak tu nádheru na Berounce, píši o tom podrobněji v umělecké reportáži v rubrice Čtení, tak i letošní plán 3 000 km na kole. Splnil jsem jej v

rekordních vedrech v neděli 19. srpna, tedy o dva dny dříve než loni. Oba roky byly cyklisticky mimořádně vydařené, jiná léta jsem často plnil plán až na konci září.

Letos jsem to tedy zvládl od dubna za necelých 5 měsíců. Nádheru Třeboňska, Polabí, Podyjí, Pálavska, Svratecka i Berounska jsem tedy obsáhl a zbývá na ukončení

sezóny už tradičně projet Trenkovu rokli.

Divadlo, to je také samostatná kapitola! Náš soubor zraje, takže ani rozsáhlé improvizace nikdo nepozná a když náhodou přijde na jeviště postava, která tam nemá co

dělat, vždy to zvládáme… Naposledy v Bystřici v amfiteátru!

Literárně jsem to teď naopak trochu flákal, ale radost mi dělá slušný zájem o mé knihy, především o ty dvě letos vydané (Pernštejnský tis a kolektivní Partyzánskou

odyseu). Čmárám momentálně něco z dějin a zajímavostí rodného Štěpánova, ale snad se po odeznění léta pustím i do něčeho dalšího.

Hezký zbytek léta a mějte se rádi!

Hynek Jurman

10.9.2012

Vážení čtenáři,

Nedávno zemřelý generál Tomáš Sedláček měl na bratry Mašínovy podobný názor jako já. Ten můj stále najdete v rubrice Polemika-názory („Na druhé

straně barikády“), generálův zní takto:

„Přemýšlel jsem o tom za bezesných nocí. Komunistickým prezidentům stačilo psací pero a rozsudky smrti padaly jeden za druhým. Generál Heliodor

Píka, dalších přes dvě stě obětí, umlácení při výsleších, zastřelení při přechodu hranic a tak dále. Tohle nevadí, ale odboj bratří Mašínů ano? Ať mi někdo vysvětlí,

jak bojovat proti režimu, který už pár let po válce zřizuje koncentrační tábory, věší nevinné a vyhání sedláky z gruntů? Mašínové byli v právu.“

Konec léta byl letos časem dobrých ohlasů na mé knihy i na moji další práci. V rubrice Polemika-názory najdete alespoň dva citáty. Pozoruji, že i mé

starší knihy dokáží čtenáře zaujmout více než knihkupce, proto budu od příště připomínat vznik a obsah některých mých knih, které by snad neměly upadnout v

úplné zapomenutí. Nejdříve odhalím okolnosti vzniku právě zmíněného románu Daleko do sametu.

Pokud píšu ve Čtení v berounské reportáži o kvalitní přípravě Jaroslava Kulhavého na Bystřicku, tak stejně na tom byl i současný vítěz paralympiády Jiří

Ježek. I ten se u nás dobře rozjel, klobouk dolů!

Zajímavý rozhovor jsem dělal s jedlíkem Kamilem Hamerským, vyjde v zářijovém Bystřicku.

V pátek 7. září mě navštívil v jedné literární záležitosti můj středoškolský profesor Jan Sáblík. Pochválil nám infocentrum, propagační materiály,

cyklostezku nad Domanínkem a vůbec vše co na Bystřicku děláme. Pozoruhodná byla jeho cesta - v 79 letech přijel ze Žďáru i s manželkou na kole! To chce opět

smeknout…

Na besedu o mých knihách mě pozvali Rovečínští na neděli 30. září. Syn Michal křtí slavnostně sbírku „(V)stupnice do novoduru“ 5.10. 2012 v 17.00 v

pražské Literární kavárně Řetězová. Brněnský křest proběhne také v říjnu.

Mějme hezké babí léto, snad i hezké baby…

Hynek Jurman

2.10.2012

Přátelé,

dnes jen telegraficky, ať raději mluví obrázky. První dvě fotografie dokumentují recesi našeho dělného kolektivu, hráli jsme si na normalizaci. Žádné družstvo však

založeno nebylo, socialistické závazky nebyly naplněny, bez revoluční teorie nabylo ani revoluční praxe a revoluce po celém světě nezvítězila! Jen legrace byla…

Den svatého Michaela jsem strávil hodně netradičně a hodně výjimečně. Chodil jsem po východoněmeckých lesích kolem Waldova s Josefem Mašínem! Naše

malá skupinka tak slyšela od nejpovolanějšího o dramatických chvílích na legendárním útěku do Berlína. Byli jsme na mýtině, kde se uprchlíci skrývali pod haldou

větví i na místě, kde se oba Mašínové i Milan Paumer prostříleli z obklíčení 1 200 vojáků a policistů. Určitě o tom napíšu brzy podrobněji.

Beseda v Rovečném měla grády díky dotazům přítomných. I o tom někdy později. Dědictví minulosti je holt ve starší generaci silně zažrané…

Na posledních snímcích jsou naše holky nejmilejší, bez dalšího komentáře!

Hynek Jurman

19.10.2012

Vážení přátelé,

Minulý víkend byl úspěšný pro lidi i koně vzešlé z našeho regionu. Velkou pardubickou vyhrála kobylka ze Zhoře, tedy ze stáje kousek za našimi humny (hned vedle

je dědina Stáj…). A při blahořečení 14 františkánů ve Svatovítském chrámu nešlo přehlédnout pana regenschoriho Josefa Kšicu. Dirigoval pěvecký sbor, na varhany

zatím hrál jeho syn Přemysl.

Moc děkuji za další milé ohlasy na má dílka. Potěšil ohlas čtenářky Mařenky, která četla román „Daleko do sametu“ hluboce přes půlnoc, měla přitom slzy v očích a

kniha se jí moc líbila. Další čtenářka kvitovala mé starší verše a nakonec pán P. vypsal své dojmy z brožurky „Tři kosočtverce“:

„Pane Radovane, jsem jen díky Vám za psychouše před osazenstvem celého autobusu směr Bystřice - Brno. A nyní to vypadá, že to samé si o mně budou povídat i ti,

co jedou ve směru opačném… hih, učurávám z tý knížečky… Trio leželo pod stolem a nehýbalo se… Nečetl jsem od Tebe nic dospělejšího, nemá to chybu… Rád bych

s Tebou poseděl a pokecal a ještě jednou děkuji.“

Smál se o to více, že se domnívá znát titulní postavy a představoval si je v akcích…

K proběhlým volbám se snad ani nemá cenu vyjadřovat. Protestní voliči budou jednou zklamáni, neboť žádná vláda a žádný režim se o ně nepostará, každý se

musíme o sebe postarat sami, což levice lidem rozmlouvá a chce rozhodovat za ně. Mnohým chybí paměť či rozhled, jak se žije v zemích, kde vládli delší čas levičáci.

Časem k tomu napíšu zamyšlení.

A nyní doporučení. V rubrice „Polemika-názory“ zařazuji článek o problémech ve školství. Vyšel sice ve Žďárském deníku 11. 10. a byl pokrácen jen o pár řádek, ty

však považuji za důležité. Zde jej tedy najdete nekrácený.

V nové rubrice „Mašínové kontra komunisté“ najdete postupně čtení o mém setkání s Josefem Mašínem ve východoněmeckých lesích a o věcech souvisejících.

Dnes první část textu.

Časem snad dojde i na další témata. Nejen na volby a krátkou paměť voličů. Za diskuzi stojí i tzv. Benešovy dekrety, což je prototyp absolutní nespravedlnosti.

Pokud na nich lpí naši politikové zprava doleva, tak je jasné, že jim o spravedlnost vůbec nejde. Že jen prostě hokynaří s oblíbeností u těch neznalých a s penězi, které

by neradi vypláceli… Poctivě studuji paměti Prokopa Drtiny a s něčím vyčteným také vyrukuji. Jen namátkou: kde si Beneš představoval hlavní město naší republiky,

jaký byl vskutku Ludvík Svoboda, jak si sami sociální demokraté řekli u komunistů o likvidaci, jak probíhal legendární únor 1948 atd. Příště i o tom, jak vznikala další

moje kniha.

Mějme hezké dny!

Hynek Jurman

31.10.2012

Vážení přátelé,

Večer 28. 10. 2012 obdržel vysoké státní vyznamenání, Řád T. G. Masaryka, můj starý kamarád a bojovník proti všem totalitám, pan Leopold Färber z Konice. Blíže o

něm píši v knize „Jak to bylo s partyzány“ i v některých dalších pracích. Leoši, ještě jednou gratuluji!!!

V nové rubrice „Mašínové kontra komunisté“ dnes najdete druhé pokračování o cestě pěti mladých hochů za svobodou. Líčení začíná trochu pohádkově…

V rubrice „Čtení“ přináším recenzi knihy mého kamaráda Bohouše Macháta z Velkého Meziříčí. Recenze už vyšla ve Žďárském deníku a duplicitně i ve Vysočině, ani

zde však není k zahození.

Nejlépe v kostelích seženete Cyrilometodějský kalendář na rok 2013. Celý jej ilustroval Jiří Štourač, otištěna je tam dokonce i jedna ilustrace k mému románui „Ve

znamení zubří hlavy“. Z obsáhlého rozhovoru s malířem uveřejňuji alespoň jednu otázku a odpověď.

Jaké mají ilustrace místo ve vaší tvorbě a co musí splňovat kniha, abyste ji chtěl ilustrovat?

Nikdy tak pozorně a opakovaně nepřečtete knížku, jako když ji máte ilustrovat. Zajímá vás nejen smysl příběhu, prostředí a doba, ve kterých se vše odehrává, ale i

autor a jeho život. Otevřou se vám dveře do světa, do kterého byste jinak nevkročili. Jsou samozřejmě autoři, kteří jsou vám bližší a pak se představivost rozbíhá

rychleji.

O vzniku mé knihy „Stíny v nás“ čtěte v příslušné rubrice „Jak vznikaly knihy“.

Mějme se fajn!

Hynek Jurman

3.12.2012

Hezké dny,

vážení přátelé! Poslední listopadový víkend jsem strávil jako fotografický porotce na soutěži Bystřická zrcadlení, kde jsem se sblížil s Jindřichem Štreitem, snad

naším nejlepším fotografem. Je to úžasný člověk, nějakým způsobem jsem zaujal i já jeho, věnoval mi knihu a sepsal jsem s ním rozhovor, jenž vyjde v

prosincovém Bystřicku.

Potěšil mě v ten samý čas i dopis vědce Jaroslava Čápa: „Dnešní neděle je ponurá a s mou fyzickou aktivitou je to stále ještě slabé; tak jsem si vytáhnul knížku

“Kde hledat poklad”. Díky za hezký den, Hynku Jurmane.“

Mašíni dnes pokračují především zamyšlením a bilancí. Ve Čtení najdete jednak příběh z našeho cyklovandru před 21 lety, kdy jsem poprvé narazil na člověka,

který se předem vytesal na náhrobní desku, a pak upozornění na zajímavou knihu „Volavčí sítě“. Protože jsem stejnou tématiku rozvíjel před 11 lety v knize „Smrt

pod Květnicí“ (autoři i z ní čerpali), píšu právě o ní v rubrice „Jak vznikaly knihy“.

Jo, a Anežka má právě 8 let, dostala svůj mobil, a tak si teď vesele voláme a píšeme…

Mějme se nadále bezvadně!

Hynek Jurman

20.12.2012

Hezké vánoční svátky,

milí přátelé a čtenáři. V neděli 9. 12. jsme si slavnostním koncertem ve farním kostele připomenuli 120. výročí narození štěpánovského rodáka

Bohumíra Halouzky, hudebního skladatele a varhaníka.

Loni v listopadu jsem napsal první vážnější dramatický pokus, hru Nevděk. Přesně po roce jsem hru o třetinu rozšířil a přidal ještě jednu postavu.

Podotýkám, že od začátku ve hře figurují dvě postavy ze Tří kosočtverců. Dal jsem hru přečíst několika jedincům, ohlasy jsou velice slušné a sám bych rád tu

hru někdy viděl nacvičenou.

Letošní kniha Partyzánská odysea snad dostane i filmovou podobu. Pilotní scénář je prakticky hotov, nyní nastanou tahanice o případnou realizaci.

Všechno je hlavně o penězích, pokud se něco pohne, budu včas informovat.

V méně propagované edici SeShit zatím vyšly Tři kosočtverce a Atentát na Heydricha, Čurda a kde bych chtěl být. Můžete si je objednat za cenu 50.- Kč.

Jako další vyjde brzy v této edici materiál o skupině bří Mašínů. Zde dnes hledejte další kapitolu o Mašínech, která je opět trochu bilanční.

Prezentace knihy „Volavčí sítě“ proběhne i v Bystřici n. P. Kdo můžete, přijďte na besedu s autory v pátek 11. ledna v 15.00 do auly gymnázia. Knihu zde

můžete i zakoupit.

Na prosincovém obecním zastupitelstvu jsem zjistil, že o moji 27 let starou prvotinu je stále čtenářský zájem. I proto jsem okolnosti jejího vzniku dnes

zařadil do rubriky „Jak vznikaly knihy“.

Tak hodně zdraví, radosti a pohody o Vánocích a na shledanou v roce 2013! Připojuji PF s obrázkem bystřického malíře Eduarda Valdhanse.

Hynek Jurman